Václav Robert z Kounic

V tomto článku prozkoumáme důležitost Václav Robert z Kounic v našem každodenním životě. Václav Robert z Kounic hraje zásadní roli v různých aspektech našeho života, od ovlivňování našich každodenních rozhodnutí až po utváření způsobu, jakým vidíme svět. V průběhu historie byl Václav Robert z Kounic předmětem studia, debat a úvah a jeho význam zůstal v průběhu let konstantní. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do spletité sítě významů a důsledků, které má Václav Robert z Kounic v naší společnosti, a objevíme její dopad v různých kontextech a situacích.

JUDr. Václav Robert z Kounic
Hrabě Václav z Kounic (Jan Vilímek 1886)
Hrabě Václav z Kounic (Jan Vilímek 1886)
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1885 – 1897
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1897
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeský klub
Konz. velkostatek
Nár. str. svobodomyslná (mladočeská)
Narození26. září 1848
Drážďany
Saské královstvíSaské království Saské království
Úmrtí14. října 1913 (ve věku 65 let)
Uherský Brod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Choť
RodičeMichael Karel Kounic (1803–1852) a Eleonora Voračická z Paběnic a Bissingenu (1809–1898)
Příbuzníbratr: Albrecht Vincenc Kounic (1829–1897)
bratr: Rudolf Kounic (1831–1889)
bratr: Jindřich Kounic (1832–1912)
bratr: Ferdinand Kounic (1833–1885)
bratr: Jiří Kounic (1835–1909)
bratr: Emanuel Kounic (1839–1859)
bratr: Evžen Kounic (1841–1919)
švagr: Antonín Dvořák (1841–1904)
švagrová: Anna Dvořáková (1854–1931)
Alma materKarlo-Ferdinandova univ.
Vídeňská univerzita
Profesepolitik
CommonsVáclav Robert Kounic
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Robert hrabě z Kounic, německy Wenzel Robert Graf von Kaunitz (26. září 1848 Drážďany – 14. října 1913 Uherský Brod[1][2][3]), byl český šlechtic, politik a patron brněnského vysokého školství. Pocházel z české větve rodu Kouniců.

Život

Busta hraběte z Kounic před palácem v Brně

Rodina, mládí a studium

Byl synem hraběte Michaela Karla z Kounic (1803–1852) a jeho manželky Eleonory, rozené Voračické-Bissingen z Paběnic (1809–1898). Již od mladých let byl svým vychovatelem, spisovatelem Ferdinandem Schulzem a svou matkou veden k lásce k vlasti. 26. listopadu 1877 se oženil[4] s Josefínou Čermákovou (1849–1895)[5]), jejíž sestra Anna byla vdána za skladatele Antonína Dvořáka. Sama Josefína byla slavnou českou divadelní herečkou. Svou druhou ženu, také Josefínu (rozená Horová)[6], si vzal[7] 12. května 1908.[5] Václav měl sedm bratrů: Albrechta Vincence, Rudolfa, Jindřicha, Ferdinanda, Jiřího, Emanuela a Evžena a dvě sestry.

Po maturitních zkouškách na gymnáziu studoval práva[5] na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Vídeňské univerzitě, kde také v roce 1873 promoval na doktora práv. Přitom se účastnil jako mimořádný posluchač přednášek na ekonomické škole v Táboře.

Politické aktivity

Od roku 1883 byl poslancem Českého zemského sněmu, do roku 1887 za Stranu konzervativního velkostatku, pak složil mandát a byl ihned zvolen znovu, nyní ovšem za mladočechy.[5]

Ve volbách do Říšské rady roku 1885 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Slaný, Louny atd.[8] Po volbách v roce 1885 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[9] Jeho umístění na společnou českou kandidátní listinu bylo součástí taktiky, kterou tehdy prosadil František Ladislav Rieger, kdy se Český klub coby střechová parlamentní frakce českých poslanců snažil udržovat ve svém rámci všechny proudy české politiky, tedy staročeský, mladočeský i šlechtický.[10]

V roce 1887 se podílel na opětovné aktivizaci mladočeské strany a společně s poslanci Eduardem Grégrem a Karlem Adámkem svolal její 4. sjezd, na které se mladočeši začali jasně programově vymezovat proti staročeské reprezentaci. Zároveň toho roku podepsal výzvu mladočeských poslanců F. L. Riegrovi, aby zásadně rekonstruoval vedení poslaneckého Českého klubu.[11] Nakonec z Českého klubu odešel. V říjnu 1887 se uvádí jako jeden z šesti členů rodícího se mladočeského klubu na Říšské radě (oficiálně Klub neodvislých českých poslanců). Kromě Kounice v něm zasedli ještě Gabriel Blažek, Emanuel Engel, Eduard Grégr, Leopold Lažanský a Jan Vašatý).[12]

Poslanecký post obhájil za stejný obvod ve volbách do Říšské rady roku 1891. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 byl zvolen za kurii venkovských obcí, obvod Karlín, Český Brod atd., ale již 23. září 1897 na schůzi sněmovny byla oznámena jeho rezignace.[8] Jako poslanec se zasadil za osmihodinovou denní pracovní dobu dělníků, za rovnoprávný přístup žen k zaměstnání a zrovnoprávnění českého jazyka na univerzitě v Praze.

Po smrti svého bratra Albrechta roku 1897 převzal správu rodového majetku na jižní Moravě (Slavkov u Brna, Uherský Brod).

Veřejné aktivity a mecenášství

Dne 12. května 1908 (na své svatbě v Praze) daroval svůj palác spolku Kounicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně[5][13]. Z výnosů paláce, ve kterém již dříve bylo vytvořeno nájemní bydlení pro vyšší střední vrstvy, byla financována výstavba studentského bydlení tzv. Kounicových kolejí.

V souvislosti se svými postoji byl také označován jako „Rudý hrabě“.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbufarnost Uherský Brod
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Václava hraběte z Kounic farnosti při kostele sv. Václava na Smíchově
  3. ↑ Moravská zemská knihovna Brno, Rozkvět obrázkový čtrnáctideník, ročník 6, vydáno 25. 10. 1913, č. 20, str. 627, zpráva o smrti JUDra. Václava hraběte Kunice …
  4. ↑ Matriční záznam o sňatku Václava Roberta hraběte z Kaunic s Josefou Čermákovou farnost Třebsko
  5. ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: , 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kounic, Václav Gf. von (1848-1913), Politiker, s. 166. (německy) 
  6. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Josefy Horové farnost Žinkovy
  7. ↑ Matriční záznam o sňatku Václava Roberta hraběte Kaunic s Josefou Horovou farnosti při kostele sv. Václava na Smíchově
  8. ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  10. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 372. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  11. ↑ Česká společnost 1848-1918. 385-386
  12. ↑ Inland. Die Presse. Březen 1904, roč. 40, čís. 282, s. 2. Dostupné online. 
  13. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901579-0-4. S. 168–169. 

Literatura

  • KLOBAS, Oldřich. Šlechtic nejen rodem. Brno: AVE, 1993. 111 s. ISBN 80-900941-2-0. 

Externí odkazy