Václav Merklas

V dnešním článku budeme hovořit o Václav Merklas, tématu, které v poslední době nepochybně upoutalo pozornost a zájem mnohých. Ať už kvůli svému významu v dnešní společnosti, jeho dopadu na různé aspekty každodenního života nebo jednoduše kvůli jeho intrikám a záhadám, Václav Merklas se stal místem setkání pro debaty, úvahy a výzkum. V tomto článku budeme dále zkoumat různé aspekty a dimenze Václav Merklas s cílem poskytnout našim čtenářům úplnější a širší pohled na toto fascinující téma.

Václav Merklas
Narození29. září 1809 nebo 24. září 1809
Praha
Úmrtí2. října 1866 (ve věku 57 let) nebo 2. října 1867 (ve věku 58 let)
Opava
Povolánímalíř
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Václav Merklas: Praha, Křižovnické náměstí (tisk 1852)

Václav Merklas, křestní jméno též často Wenzel (29. září 1809 Praha[1][p 1] – 2. října 1866 Opava[2]) byl český kartograf a rytec, průkopník výroby zeměpisných glóbusů v českých zemích. Jako první je vyráběl s českými popisy.

Život

Mládí a studia

Narodil se v rodině pražského vinopalníka[p 2] Adama Merklase a jeho manželky Anny, rozené Latové.[1] Měl celkem 11 sourozenců, přesto mu rodiče umožnili studium. V roce 1826 maturoval na pražském piaristickém gymnáziu, dva roky studoval filozofii. Po skončení přešel na právnickou fakultu pražské Karlo–Ferdinandovy univerzity. Po čtyřech letech studia nastoupil v roce 1832 do zaměstnání u pražského advokáta.[3]

Merklas dále studoval na umělecké škole (jednalo se pravděpodobně o soukromou, blíže neurčenou školu) a právnickou praxi opustil.[4]

Amerlingova Budeč

Po svatbě si Merklas zařídil ryteckou dílnu, kterou v roce 1843 přemístil do Amerlingovy Budče, která sídlila na nároží dnešních pražských ulic Žitná a V tůních. Dílna zde byla umístěna ve dvou místnostech a na svou dobu byla vybavena kvalitním zařízením, která jiné pražské tiskárny neměly. V roce 1845, když se Amerlingova škola dostala do ekonomických potíží, Budeč opustil. Po vystřídání dvou míst našel pro tiskárnu definitivní umístění – až do doby, kdy opustil Prahu, tiskl v Malé Řeznické (dnes Řeznické) ulici.[4]

Pobyt na Slovensku

Tiskárně Václava Merklase se obchodně příliš nedařilo. V roce 1851 složil Merklas zkoušku učitelské způsobilosti z historie a zeměpisu. Svou tiskárnu prodal knihkupci Andréovi a v říjnu téhož roku se s rodinou přestěhoval do Levoče. Zde se stal profesorem na c. k. státním gymnáziu s německým vyučovacím jazykem a na Slovensku setrval 10 let. Vyučoval zde, kromě předmětů, pro které získal aprobaci, i češtinu, němčinu, přírodopis, matematiku a krasopis. V Levoči se stal též kustodem farního chrámu svatého Jakuba, o kterém zveřejnil historicko–uměleckou studii a pro který (po poškození požárem) zhotovil oltář a zpovědnici.[4]

Závěr života v Opavě

Po pádu Bachova absolutismu byli čeští profesoři ze Slovenska odvoláváni; Václav Merklas byl dán v roce 1861 k dispozici českému Staroměstskému gymnáziu a počátkem roku 1864 přeložen na c. k. německé gymnázium v Opavě. V Opavě se zapojil do českého vlasteneckého života, ale již v roce 1866 zde zemřel. Pochován byl na místním hřbitově.

Rodinný život

Dne 24. července 1839 se v Praze oženil s dcerou pražského zlatníka Františkou Pscherovou (psána též Pšerová, 1811–1866).[5] Manželé Merklasovi měli čtyři děti: Miladu Františku (*1841), Ludmilu Emilii (*1843), Marii Aloisii (*1848) a Jana Nepomuka Ladislava (*1851).[3][p 3]

Manželé Františka a Václav Merklasovi zemřeli den po sobě, 1. a 2. října 1866, v době epidemie cholery; tu do města zavlekla pruská armáda za prusko–rakouské války a oba manželé jí podlehli.[2][3]

Dílo

Václav Merklas: Ústav šlechtičen na Hradčanech
Václav Merklas: Mapa Evropy (z atlasu světa, 1846)

Globy

Václav Merklas je autorem prvních českých glóbusů, první z nich, který vytvořil v roce 1848, měl v průměru 2,5 palce (6,6 cm) a byl nabízen k prodeji za 30 krejcarů.[6] Druhý glóbus měl průměr 3,5 palce (8,6 cm). Tyto glóby jsou známy jen z dobových zpráv, nezachovaly se. Zachovala se až německá verze většího glóbu vyrobená okolo roku 1854; několik exemplářů je uchováváno v Rakousku.[7]

Tělo Merklasových glóbů bylo sádrové. Poté, co jejich výroba zkrachovala, převzal ji Jan Felkl, který s Merklasem spolupracoval již od konce 40. let 19. století.

České atlasy

Mapy, které Merklas vydával, byly přesné kopie dříve vydaných map německých, byl jejich kresličem, rytcem i vydavatelem. Jeho osobní zásluhou je především zavedení českého názvosloví v mapách.

Ludvík Mucha uvedl přehled Merklasových atlasů takto:[4]

  • 1842 – Zeměpisný atlas (Atlas český) I., vydavatel Matice česká, 5 map
  • 1843 – Malý zeměpisný atlas dle nejnovějších zpráv a pomůcek sestavený a spolu s potřebným textem vydaný, sv. 1 a 2, vydavatel Václav Merklas, 6+6 map - tento atlas je považován za první český školní atlas.[8]
  • 1843 – Atlas k přídonímu zeměpisu I., vydavatel Václav Merklas, 3 mapy
  • 1846 – Malý příruční atlas, 1. vydání, vydavatel Matice česká, 27 map[9]
  • 1850 – Zeměpisný atlas II., vydavatel Matice česká, 9 map
  • 1850 – Atlas starého světa, vydavatel Václav Merklas, 10 map
  • 1853 – Atlas starého světa (1. vydání), vydavatel Karel André, 5 map[10]
  • 1853 – Malý příruční atlas (2. vydání), vydavatel Kronberger, 26 map
  • 1853 – Atlas starého světa (2. vydání), vydavatel Karel André, 12 map
  • 1853 – Malý zeměpisný atlas (1. úplné vydání), vydavatel Karel André, 28 map
  • 1858 – Malý zeměpisný atlas (2. úplné vydání), vydavatel Karel André, 28 map

Jiné zeměpisné publikace a veduty

Databáze Národní knihovny obsahuje další knižně vydaná díla:

  • Geographie des Königreiches Böhmen für Schule und Haus (Praha, K. André, 1852)
  • Geschichtliches und topografisches Gemälde von Prag und seinen Umgebungen (ein Fremdenführer; Praha, K. André, 1852)
  • Gemälde von Prag und dessen Umgebungen (nach der Natur geschildert und Geschichtlich erläutert, ein Führer für Fremde und Heimische; Praha, K. André, 1858 a 1863)

Merklasova tiskárna tiskla i pohledy na Prahu a jiné příležitostné tisky.[4] Václav Merklas je též autorem rytin pražských vedut podle kreseb Vincence Morstadta.

Posmrtná připomínka

  • Pamětní deska připomínající Václava Merklase je umístěna od roku 1966 ve vestibulu opavského katastrálního úřadu
  • V Opavě je též Merklasova ulice.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pokřtěn byl Michal Václav (Michael Wenzel). Některé zdroje uvádějí chybné datum narození 28. září.
  2. ↑ Povolání otce dle matriky narozených. Ludvík Mucha uvádí, že Adam Merklas byl hrnčíř.
  3. ↑ Životopis Václava Merklase zveřejněný městem Opava uvádí, že byl ženat dvakrát, poprvé s Annou Lattovou. Jedná se však o záměnu osob (Anna Latiová byla jeho matka) a dcery měl se svou jedinou manželkou Františkou, jak vyplývá z matričních údajů.

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, sv. Haštal 1808-1819, snímek 32 . Archiv hl. m. Prahy . Dostupné online. 
  2. ↑ a b Matrika zemřelých Opava, 1860-1874, snímek 100 . Zemský archiv Opava. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c GEBAUER, Josef. Václav Merklas Václav . Město Opava . Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e MUCHA, Ludvík. Václav Merklas . Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty UK . Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-31. 
  5. ↑ Matrika oddaných, sv. Štěpán 1837-1848, snímek 44 . Archiv hl. m. Prahy . Dostupné online. 
  6. ↑ Český globus. Kwěty . 1848-05-09 . Dostupné online. 
  7. ↑ MUCHA, Ludvík. Český globograf Václav Merklas a jeho zemské glóby. . Česká geografická společnost . Dostupné online. 
  8. ↑ VOŽENÍLEK, Vít; STACHOŇ, Zdeněk. České školní atlasy v čase. Praha: Česká kartografická společnost, 2021. 
  9. ↑ Malý příruční atlas wšech částí země obsahující 27 listů . Praha: Matice česká, 1846. Dostupné online. 
  10. ↑ MERKLAS, Václav. Atlas starého světa . Praha: Karel André, 1853 . Dostupné online. 

Literatura

  • MUCHA, Ludvík. Václav Merklas . Praha: Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty UK, 1950 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-31. 

Externí odkazy

  • Web umenia: vyhledávání Merklas . Slovenská národní galerie . Dostupné online.