V dnešním světě je Václav Bláha (trumpetista) téma velkého významu a zájmu širokého publika. Ať už se jedná o vlivnou osobu, sociální problém, důležité datum nebo aktuální téma, Václav Bláha (trumpetista) upoutal pozornost mnoha lidí v různých kontextech. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty a aspekty související s Václav Bláha (trumpetista) s cílem poskytnout širší a komplexnější pohled na toto téma. Od jeho vzniku až po jeho dopad na společnost se budeme zabývat relevantními detaily, které přispějí k obohacení znalostí a porozumění Václav Bláha (trumpetista). V tomto směru se ponoříme na cestu objevování a zkoumání, která nám umožní ponořit se do důležitosti a relevance Václav Bláha (trumpetista) v dnešním světě.
Václav Bláha | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 4. května 1901 Křečov, Čechy ![]() |
Úmrtí | 22. března 1959 (ve věku 57 let) Příbram ![]() |
Povolání | hudební skladatel a trumpetista |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Bláha (4. května 1901 Křečov[1] – 22. března 1959 Příbram) byl český hudební skladatel a trumpetista.
Chodil jen do obecné školy, sám se naučil hrát na trubku a byl samoukem i v kompozici. Působil v kavárenských souborech, kinoorchestrech, v lidových a vojenských kapelách, které jej nejvýrazněji profilovaly. V polovině 30. let 20. století nastoupil na místo 2. trumpetisty v orchestru R. A. Dvorského, což bylo jeho nejvýznamnější působiště. V nakladatelství R. A. Dvorského také do roku 1948 vydal většinu svých písní na gramofonových nahrávkách i tiskem. Po skončení 2. světové války krátce vedl vlastní soubor.
Zatímco jako interpret se nevyhýbal moderní populární hudbě, jako skladatel se věnoval především hudbě lidové, a to i jako autor textů. Svoji úspěšnou kariéru skladatele odstartoval roku 1933 polkou Moje zlatá Anny. Polky patřily mezi jeho nejznámější skladby, např. Jetelíček u vody, Dokolečka, dokola a Včera jsem tě čekala, uspěl i s valčíky Červená sukýnka, Hvězdička a Tuláček, z dalších známých lze jmenovat pochodovou píseň Děvče jako růže a sousedskou Babička vzpomíná, ohlas měly i jeho pochody, tanga, mazurky aj. V druhé polovině 40. let se pokoušel psát budovatelské a masové písně, v 50. letech začal tvořit pro děti, známou se stala píseň Tancovala žížala.
Od roku 1951 vydával v Orbisu a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze, kde vyšly jeho Dětské písně pro zpěv a klavír na slova Miloše Veselého.