Transcendentální etudy

V tomto článku důkladně prozkoumáme téma Transcendentální etudy a analyzujeme jeho dopad na různé aspekty společnosti. Od svého vzniku až po současnou evoluci byl Transcendentální etudy předmětem debat a fascinace odborníků i fanoušků. V průběhu historie hrál Transcendentální etudy zásadní roli při utváření názorů, rozhodování a utváření různých situací. Prostřednictvím komplexní analýzy se pokusíme osvětlit složitost Transcendentální etudy a prozkoumat její vliv v různých kontextech, od osobní až po globální úroveň. Doufáme, že tento článek poskytuje obohacující a stimulující pohled na Transcendentální etudy a zve čtenáře, aby se zamysleli a ponořili se hlouběji do tohoto fascinujícího tématu.

Výňatek z transcendentální etudy Fusées

Transcendentální etudy (francouzsky: Études d'exécution transcendante), S.139, je soubor dvanácti klavírních etud Ference Liszta, napsaný v roce 1851. Jde o upravenou verzi těžších Dvanácti velkých etud z roku 1837. Ty byly detailním zpracováním skladeb z roku 1826, kdy bylo Lisztovi 15 let.[1] Jedná se o extrémně těžké klavírní skladby (transcendante znamená nadmyslný, vysoký, nadskutečný), jedny z vůbec nejtěžších klavírních etud. Lisztovy etudy jsou spolu s etudami Fryderyka Chopina a Clauda Debussyho považovány za špičku tohoto odvětví.[2]

Etudy

Roku 1837 Liszt pojmenoval všechny etudy až na etudy číslo 2 a číslo 10. Ty byly pojmenovány až později jedním z Lisztových editorů, Ferrucciem Busonim, (jméno Fusées číslu 2 a Appassionata číslu 10), tyto názvy ovšem nejsou běžně užívány, proto jsou v seznamu uvedeny pouze tempem.

Jméno tónina Jméno tónina
Etuda No. 1 (Preludio) C dur Etuda No. 7 (Eroica) Es dur
Etuda No. 2 (Molto vivace) a moll Etuda No. 8 (Wilde Jagd) c moll
Etuda No. 3 (Paysage) F dur Etuda No. 9 (Ricordanza) As dur
Etuda No. 4 (Mazeppa) D moll Etuda No. 10 (Allegro agitato molto) f moll
Etuda No. 5 (Feux Follets) B dur Etuda No. 11 (Harmonies du Soir) Des dur
Etuda No. 6 (Vision) g moll Etuda No. 12 (Chasse-Neige) b moll

Významné nahrávky

Verze z roku 1837 byla komerčně nahrána pouze třikrát (Janice Weber, Leslie Howard a Massimo Gon), zjednodušená verze z roku 1852 je hrána častěji. Významná nahrávka pochází například od chilského pianisty Claudia Arraua z roku 1974, vydaná roku 2008. Za zmínku stojí také živá nahrávka z koncertu ruského klavíristy Borise Berezovského. Desku s Transcendentálními etudami vydal také specialista na Liszta, Georges Cziffra.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transcendental etudes na anglické Wikipedii.

  1. ↑ 10. 2. 2011; Program koncertu České filharmonie (Koncert na stránkách ČF[nedostupný zdroj])
  2. ↑ Harold C. Schoenberg: Životy velkých skladatelů, ISBN 80-7341-905-X

Související články

Externí odkazy