V tomto článku budeme analyzovat Tiburcio Carías Andino z různých úhlů pohledu, s cílem pochopit jeho význam v dnešní společnosti. Tiburcio Carías Andino upoutal pozornost odborníků a vědců díky svému významu v různých oblastech, od ekonomie po populární kulturu. V průběhu let byl Tiburcio Carías Andino předmětem debat a analýz akademiků, aktivistů a dokonce i politických vůdců. V tomto smyslu je nezbytné prozkoumat různé aspekty Tiburcio Carías Andino, abychom pochopili jeho dopad na naše životní prostředí a také důsledky, které má pro budoucnost.
Tiburcio Carías Andino | |
---|---|
Prezident Hondurasu | |
Ve funkci: 1. února 1933 – 1. ledna 1949 | |
Viceprezident | Abraham Williams Calderón |
Předchůdce | Vicente Mejía Colindres |
Nástupce | Juan Manuel Gálvez |
Stranická příslušnost | |
Členství | Národní strana Hondurasu |
Narození | 5. března 1876 Tegucigalpa, ![]() |
Úmrtí | 23. prosince 1969 (ve věku 93 let) Tegucigalpa, ![]() |
Alma mater | Národní autonomní univerzita Honduras |
Profese | politik a advokát |
Náboženství | katolicismus |
Commons | Tiburcio Carías Andino |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tiburcio Carías Andino (15. března 1876 Tegucigalpa – 23. prosince 1969 Tegucigalpa) byl prezident Hondurasu v letech 1932 až 1949, což byl nejdelší nepřetržitý mandát v dějinách této země.
Nastoupil do úřadu jako zvolený prezident. Brzy potlačil v zárodku vojenský puč organizovaný liberály, kteří se nedovedli smířit s porážkou svého kandidáta ve volbách. Od té doby se jeho vláda vyznačovala posilováním armády. Je považován za zakladatele honduraského vojenského letectva.
Značné úsilí věnoval také výstavbě cest. Získal si důvěru podnikatelů. Za jeho vlády byl naproti počáteční špatné hospodářské situaci splacen státní dluh, který vznikl už za jeho předchůdců. Byl odpůrcem stávek a zakázal místní komunistickou stranu. Nikdy však nezakázal Liberální stranu, která usilovala o jeho svržení také v roce 1935. Reakcí na tento pokus bylo nastolení cenzury v tisku.
Všechna tato opatření způsobovala postupný růst vlivu jeho Národní strany, která měla většinu poslaneckých křesel a stala se nejlépe organizovanou politickou silou v zemi. U moci se udržel také prosazením změny ústavy, která do té doby zakazovala opětovné zvolení prezidenta. Režim postupně získal ráz diktatury.
Úzce spolupracoval s generálem Jorgem Ubicem, který vládl v Guatemale. Vztahy s Anastasiem Somozou v Nikaragui byly horší kvůli pohraničním sporům, ale během 30. a 40. let 20. století nepřerostly ani jednou do otevřeného konfliktu.
V roce 1949 pod tlakem domácí a opozice a zahraničního tlaku vypsal nové prezidentské volby, kterých se nezúčastnil.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tiburcio Carías Andino na slovenské Wikipedii.
Předchůdce | Tiburcio Carías Andino | Nástupce |
---|---|---|
Francisco Bueso | prezident Hondurasu 1924 |
Vicente Tosta |
Vicente Mejía Colindres | prezident Hondurasu 1932 - 1949 |
Juan Manuel Gálvez |