V tomto článku prozkoumáme téma Termodynamický cyklus z různých pohledů a přístupů. Termodynamický cyklus je téma, které v posledních letech nabývá na aktuálnosti díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. V tomto článku budeme zkoumat různé dimenze Termodynamický cyklus, jeho historii, jeho důsledky dnes a možné projekce do budoucna. Kromě toho se ponoříme do názorů a úvah odborníků v oboru a také do zkušeností těch, kterých se Termodynamický cyklus přímo dotkla. Naším cílem je nabídnout komplexní a obohacující pohled na toto téma v naději, že podpoříme dialog a porozumění mezi našimi čtenáři.
Termodynamický cyklus (též tepelný oběh nebo termodynamický oběh) je sled několika na sebe navazujících termodynamických dějů, jejichž vykonáním se systém dostane zpět do výchozího stavu.[1] Vlastnosti systému závisí pouze na jeho termodynamickém stavu, přičemž během oběhu můžeme do systému přivádět nebo odvádět teplo nebo práci. Tato výměna energie s okolím však vždy respektuje první termodynamický zákon.
Obrazem termodynamického cyklu ve stavovém diagramu (například p-V nebo T-s) je vždy uzavřená křivka. Tepelné cykly se dělí na:
Vratný tepelný oběh je oběh složený pouze z vratných termodynamických procesů. Pokud je alespoň jeden proces nevratný, je celý oběh nevratný.[1] Vratné procesy a oběhy nejsou v přírodě nebo technických zařízeních dosažitelné. Jsou však užitečné pro teoretické zkoumání, slouží jako ideální modely reálných procesů a oběhů.
Pro modelovou analýzu a výpočet parametrů tepelných oběhů se používají zjednodušené cykly složené ze základních termodynamických dějů. Jsou to například:
Praktickou realizaci tepelného oběhu představuje tepelný stroj.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tepelný obeh na slovenské Wikipedii.