V dnešním článku se ponoříme do tématu Teraco, problému, který v poslední době upoutal pozornost mnoha lidí. Od jeho počátků až po jeho význam v dnešní společnosti se ponoříme do jeho různých aspektů, abychom pochopili jeho význam a dopad v různých oblastech. Teraco je téma, které přitahuje velký zájem díky své relevanci v každodenním životě a v tomto článku plně prozkoumáme jeho důsledky v různých kontextech. Připravte se na vstup do vzrušujícího světa Teraco a objevte vše, co toto téma nabízí!
Teraco, terrazzo nebo terazzo[1] (výslovnost , nesprávně ) je směs cementu, ušlechtilých kamenných drtí (mramor apod.) a barviv používaná v kamenické práci k tvorbě povrchů (lité dlažby) imitujících kámen (schodiště, náhrobní kameny apod.), většinou s přesnou granulometrií, a zároveň i název pro tyto dlažby.
Teraco může mít různé odstíny; vyznačuje se zrnitostí povrchu, který je možné dále brousit pro vytvoření lesklých ploch. Povrch dlažby je vždy zušlechtěn opracováním, a to broušením, otryskáním, kartáčováním apod. Pro lepší údržbu je povrch dlažby většinou chráněn, k čemuž dochází formou impregnace disperzí, voskem, lakem, teflonem aj., původně lněným olejem.[2] Tento typ dlažby může být pokládán jak v interiéru, tak i v exteriéru. Může sloužit jako podlaha v prodejních nebo výrobních halách, jako dláždění teras, pěších zón, jako obklady schodů apod.
Mimo podlahu se teraco používá s hrubě opracovaným povrchem pemrlováním. Takto se zpravidla se uplatňuje jako omítka na fasádách domů, jejich soklech a další architektuře. Na rozdíl od obkladů z umělého kamene se teracová omítka nanáší a povrchově upravuje přímo na místě na jádrovou omítku.
Teraco nachází uplatnění jak v průmyslových prostorách, tak i v obytných nebo jiných budovách (například kostelech).