V dnešním světě je Teplotní součinitel elektrického odporu problém, který se ve společnosti stává stále aktuálnější. S vývojem technologie a změnami v lidském chování se Teplotní součinitel elektrického odporu stal předmětem zájmu výzkumníků, odborníků a lidí všech věkových kategorií. Od svého dopadu na ekonomiku až po vliv na kulturu a politiku je Teplotní součinitel elektrického odporu fenoménem, který nelze přehlédnout. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Teplotní součinitel elektrického odporu a prodiskutujeme jeho význam v moderním světě.
Teplotní součinitel odporu (též teplotní součinitel rezistivity) je fyzikální veličina vyjadřující závislost odporu (rezistivity) vodiče (polovodiče) na teplotě. Odpor elektrických vodičů s rostoucí teplotou stoupá, teplotní součinitel odporu má kladnou hodnotu. Odpor polovodičů s rostoucí teplotou klesá, teplotní součinitel odporu má zápornou hodnotu.[1]
Hodnoty pro některé vodiče:
Látka | Složení | α |
---|---|---|
Uhlík (grafit) | C | −6–12 |
Konstantan | 54 % Cu, 45 % Ni, 1 % Mn | −0,03 |
Nikelin | 67 % Cu, 30 % Ni, 3 % Mn | 0,11 |
Nichrom | 78 % Ni, 20 % Cr, 2 % Mn | 0,2 |
Stříbro | Ag | 3,8 |
Tantal | Ta | 3,8 |
Platina | Pt | 3,9 |
Zlato | Au | 4 |
Wolfram | W | 4,1 |
Cín | Sn | 4,2 |
Olovo | Pb | 4,2 |
Hliník | Al | 4,9 |
Železo | Fe | 6 |
Měď | Cu | 3,92 |
Mosaz | 50–99 % Cu, Zn | 2–7 |