Teofylakt I. Tuskulský
V dnešní době je Teofylakt I. Tuskulský tématem, které v moderní společnosti získalo velký význam. Od svého vzniku Teofylakt I. Tuskulský významně ovlivnil různé aspekty každodenního života, vyvolal debaty, diskuse a změny v různých oblastech. Vliv Teofylakt I. Tuskulský je přítomen v kultuře, ekonomice, technologii, politice a mnoha dalších oblastech, což z něj činí téma zájmu širokého spektra lidí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Teofylakt I. Tuskulský, jeho vývoj v čase a jeho dopad na dnešní společnost. Kromě toho probereme možné budoucí důsledky, které může mít Teofylakt I. Tuskulský v našem neustále se měnícím světě.
| Teofylakt I. Tuskulský | |
|---|---|
| Narození | 860 Řím |
| Úmrtí | 920 (ve věku 59–60 let) nebo 927 (ve věku 66–67 let) Řím |
| Povolání | politik |
| Choť | Teodora I. Tuskulská |
| Děti | Marozia Theodora II of Tusculum |
| Rod | Theophylactes |
| Příbuzní | Jan XI. a Alberich II. ze Spoleta (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Theofylakt I. z Tuskulu (před rokem 864 Řím – kol. 924 Řím) byl římský senátor a konzul. V první čtvrtině 10. století byl superista[1] a vestararius a vládl Římu s tituly senator Romanorum a gloriosissimus dux.
Život
Patricij Theofylakt patřil do okruhu římských optimátů, bohatých statkářů, církevních hodnostářů a vysokých úředníků, kteří si od 7. století, v byzantské éře a v průběhu 11. století přisvojili funkce starověkého římského senátu s novým názvem Ordo senatorius.[2]
Exponent „spoletské“ a antiformosiánské strany se v pramenech objevuje v roce 901[3] jako účastník placitum císaře Ludvíka III. z Provence jako judex palatinus spolu s dalšími římskými šlechtici,[4] mezi nimiž byl i Crescentius. V této listině je označen za syna nomenklátora Řehoře (875–885),[5] snad ztotožnitelného s „apokrisariem“[6] na konstantinopolském dvoře v době papeže Jana VIII. (872–882), syna zase nomenklátora Theofylakta (r. 826). Tyto významné funkce na papežském dvoře prozrazují pevné postavení a zakořenění jeho rodiny v rámci Palatium nebo Patriarchium pontificium (Lateránského paláce) již ve druhé polovině 9. století.
Podle některých historiků se jeho sídlo nacházelo poblíž Kvirinálského pahorku, nedaleko baziliky svatých apoštolů (podle jiných je to však pochybné).[7] Za manželku si vzal římskou šlechtičnu Theodoru.[8]
V roce 904 Theofylakt podpořil znovuzvolení papeže Sergia III., svého pravděpodobného příbuzného,[9] a získal tituly magister militum a Sacri palatii vestararius,[10] k nimž se přidaly tituly gloriosissimus dux a senator Romanorum. Díky své nadvládě nad římskou aristokracií ovládl Theofylakt a jeho rodina město. Převzal fakticky absolutní vládu, omezil pravomoci samotného papežství a často určoval jeho politiku, čímž položil základy vlády, která byla na základě obecně nepřátelských pramenů, jež následovaly, nazývána Saeculum obscurum (tzv. „římská pornokracie“). Tato koncentrace moci z něj sice neudělala, jak říká historik Pietro Fedele, nejmocnějšího muže v Evropě, ale rozhodně mu umožnila být jedním z nejbohatších a nejvlivnějších mužů křesťanského Západu své doby.[11] Theofylaktova vláda trvala přibližně dvacet let až do jeho smrti.
Kolem roku 910 dal svou dceru Maroziu za ženu svému možná současníkovi Alberichovi, vévodovi ze Spoleta, s nímž byl spojencem asi deset let. Jako zástupce papeže Jana X. (914–928) byl pověřen uzavíráním dohod s lombardskými knížaty střední a jižní Itálie, hlavními strůjci protiarabské ligy, k níž přispěl již zesnulý kníže Athenulf I. z Capuy. S vojenskou podporou Albericha ze Spoleta se mu v roce 915 podařilo porazit Saracény, kteří se usadili poblíž Garigliana poté, co asi 40 let plenili Řím a jeho okolí.[12]
Dosud není jisté, zda Řehoř de Tusculana (asi 950 – asi 1010), předek hrabat z Tusculum, z nichž pocházeli Colonnové, byl jedním ze synů Albericha Římského, nebo podle novější historiografie pocházel z jiného Theofylakta consul et dux a vestararius,[13] snad syna svého jmenovce Theofylakta, který zemřel dříve než jeho otec.[14]
Protože po roce 915 o něm nejsou žádné další zprávy, předpokládá se, že zemřel mezi lety 920–924.
Rodokmen
| Theofylakt I., hrabě z Tusculum 864–924 TEOFYLAKTŮV DŮM | Teodora I. Tuskulská | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hugo I. Italský 887-948 (také vdaná Marozia) | Alberich I. ze Spoleta † 925 DŮM TUSCULUM | Marozia 890–937 | Papež Sergius III. 904–911 | Theodora starší | Gratian Consul | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Alda z Vienny | Alberich II. ze Spoleta 905–954 | David nebo Deodatus | Papež Jan XI. 931–935 | Giovanni Crescentius | Theodora mladší | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Octavian Papež Jan XII. 955–964 | Papež Benedikt VII. 974-983 | Maria | Papež Jan XIII. 965–972 | Crescentius Starší | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Řehoř I., hrabě z Tuscula | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Teophylakt Papež Benedikt VIII. 1012–1024 | Alberich III., Hrabě z Tuscula † 1044 | Papež Jan XIX. 1024–1032 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Řehoř II., hrabě z Tuscula | Petr, vévoda římský | Guy/Gaius Hrabě z Tuscula | Octavian Hrabě z Tuscula | Teophylakt Papež Benedikt IX. 1032–1048 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Řehoř III., Hrabě z Tuscula | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Ptolemaios I. z Tuskula | Petr de Columna Colonnové | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Výčet dětí
Se svou ženou Theodorou měl řadu dětí, mimo jiné:
- Marie známá jako „Mariozza“ (Marozia), manželka Albericha, vévody ze Spoleta
- Theodora (II.), provdaná za Římana Giovanniho Crescenziho
- Theofylakt (II.), vestararius, který zemřel před svým otcem
- Sergia a Bonifáce, kteří zemřeli v mladém věku a jsou pohřbeni v kostele Santa Maria Maggiore[15]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Theophylakt I. von Tusculum na německé Wikipedii, Teofilatto na italské Wikipedii a Theophylact I, Count of Tusculum na anglické Wikipedii.
- ↑ Postava superisty byla vytvořena podle vzoru magister militum, který si Římané pamatovali.
- ↑ ARNALDI, Girolamo. Le Origini dello Stato della Chiesa. Turín: UTET Libreria, 1987.; BEOLCHINI, Valeria. Tusculum II: Tuscolo, una roccaforte dinastica a controllo della valle Latina. : S. 31–35. (italština)
- ↑ MANARESI, Cesare. I Placiti del Regnum Italiae. In: Fonti per la storia d'Italia. I. vyd. : , 1955. Svazek 92. S. 412. (italština)
- ↑ Nelze vyloučit, že vzhledem k tomu, že byl v seznamu soudců uveden jako první, zastával úřad Primicero dei Notai, který P. L. Galletti považoval za ekvivalent trůnního prince. Pier Luigi Galletti a Josè Maria Fonseca de Evora, Del Primicero della Santa Sede Apostolica e di altri uffiziali maggiori del sacro palagio lateranense Roma 1776, s. 14.
- ↑ Nomenclator byl jedním ze sedmi velkých úřadů či funkcí, jinak známých jako Giudici Palatini papežského dvora, jejichž čestným úkolem bylo informovat členy shromáždění o papežově pozvání k účasti na jeho slavnostním stole. Pokud by se tato hypotéza potvrdila, byl by bratrem Konstantina a Konstantiny (ženy považované za lehce ctnostnou a spojené s různými představiteli římské šlechty) a také švagrem Magistra militum a vestararia Giorgia de Aventina, který se podílel na exkomunikaci Janem VIII. a provinil se mimo jiné spolu s G. tím, že si přivlastnil papežův poklad. Dizionario Biografico degli Italiani, Treccani, viz u hesla Gregory the Nomenclator (anglicky); Pier Luigi Galletti a Josè Maria Fonseca de Evora, Del Primicero della Santa Sede... cit., s. 99-100; Catholic Encyclopedia, sv. 11, heslo Palatini.
- ↑ Apokrysař byl stálým zástupcem Svatého stolce u konstantinopolského dvora. Tuto funkci zřídil papež Lev I.
- ↑ V této oblasti jistě žil jeho synovec Alberich Římský (asi 912 – 954).
- ↑ Podle některých patřila k rodu Domini de via Lata, a byla tedy příbuznou papeže Hadriána I. Jiní se domnívají, že pocházela z rodu Stefaneschi: Daniela Gallavotti Cavallero, S. Maria del Priorato (S. Maria in Aventino) Istituto nazionale di studi romani, 1986, s. 12.
- ↑ Enciclopedia dei Papi, Ed. Treccani, v. Sergio III (italsky)
- ↑ Vestararius uchovával vzácná roucha a další neměnné poklady papežského paláce.
- ↑ Toto hegemonní postavení pravděpodobně umožnilo jeho dědicům, nejprve hrabatům z Tusculum a poté Colonnům, ztělesnit v Římě šlechtickou frakci, která se později ztotožnila s císařskou a ghibellinskou stranou, tradičně stojící proti lidové frakci Orsiniů na papežské a guelfské straně: Franca Allegrezza, Organizzazione del potere e dinamiche familiari. Gli Orsini dal Duecento agli primi del Quattrocento, 1998.
- ↑ FEDELE, Pietro. La battaglia del Garigliano dell'anno 915 ed i monumenti che la ricordano, In: Archivio Società Romana di Storia Patria. : , A. XXII (1899). S. 181 sq.. (italština)
- ↑ Tuto hypotézu podporuje i nekrologium kláštera svatých Ciriaca a Nicola in via Lata, kde se v roce 949 objevuje jméno Teofilatto vestararius, který se oženil s Marozií senatrix, dcerou Teodory a rodiči Gregoria di Tuscolo, provdaného za šlechtičnu Marii; viz F. Lazzari, I Teofilatti nel necrologio del sec. XI del monastero dei SS. Ciriaco e Nicola in via Lata, in Annali del Lazio meridionale, XIV/2, č. 28, 2014.
- ↑ v. V. Beolchini, Tusculum II: Tuscolo, una roccaforte dinastica a controllo della valle Latina, Řím 2006, s. 55; U. Longo, Gregory of Tusculum, In: Dizionario Biografico degli Italiani. Podle nejnovější historiografie nebo její části vymřela mužská linie Albericha ze Spoleta v roce 964. viz. Chris Wikham, Roma medievale. Crisi e stabilità di una città, 900-1150, Řím 2013, s. 255.
- ↑ FEDELE, Pietro. Ricerche per la storia di Roma e del papato nel secolo X, In: Archivio della R. Società Romana di Storia Patria. Svazek XXXIII.–XXXIV.. : , 1910–11. (italština)
Literatura
- Theopylakt. In: Lexikon des Mittelalters 8. : S. 671. (němčina)
- ZIMMERMANN, Harald. Theophylakt. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Svazek 15. Bautz: Herzberg, 1999. ISBN 3-88309-077-8. S. 1378–1379. (němčina)
