V dnešní době je Tchuťiaové relevantní téma, které ve společnosti nabylo velkého významu. S pokrokem technologie a změnami v sociální dynamice upoutal Tchuťiaové pozornost širokého publika. Od svých počátků až do současnosti byl Tchuťiaové předmětem studií, debat a úvah, které přispěly k jeho vývoji a pochopení. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Tchuťiaové, analyzujeme jeho dopad na každodenní život, jeho důsledky v různých oblastech a budoucí perspektivy, které se pro toto téma předpokládají.
Tchuťiaové | |
---|---|
![]() Ženy v krojích | |
![]() | přes 8 000 000[1] |
Náboženství | |
nuoismus |
Tchuťiaové (土家族, tujia) je národnost tibetobarmské jazykové skupiny, žijící v pohoří Wu-ling v čínských provinciích Kuej-čou, Chu-nan a Chu-pej. S více než osmi miliony příslušníků jsou osmou největší etnickou skupinou v Číně.[2] Jsou známi také pod názvem Bizika („místní lidé“).
Svůj původ odvozují od obyvatel starověkého království Ba. Hovoří převážně čínštinou, původní jazyk se uchoval jen v odlehlých oblastech (severní dialekt má okolo sedmdesáti tisíc mluvčích a jižní dialekt nanejvýš patnáct set mluvčích).[3] Věnují se pěstování rýže, kukuřice a batátů a těžbě tungového dřeva. Pro původní náboženství je charakteristický kult bílého tygra. Součástí jejich tradic je zdobení brokátu, hudba a výrazový tanec paj-šou-a. Typickým jídlem jsou rýžové koláčky ciba.
Z tohoto etnika pocházel spisovatel Šen Cchung-wen.[4]