V dnešním světě se Třída Independence (2008) stal tématem rostoucího zájmu široké škály lidí. Ať už se jedná o aktuální téma, veřejnou osobnost nebo kulturní fenomén, Třída Independence (2008) upoutal pozornost celé společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Třída Independence (2008), od jeho dopadu na životy lidí až po jeho globální důsledky. Prostřednictvím hluboké a promyšlené analýzy se pokusíme osvětlit různé perspektivy, které nám pomohou lépe porozumět Třída Independence (2008) a jeho významu v současném světě.
Třída Independence | |
---|---|
USS Jackson (LCS-6) | |
Obecné informace | |
Uživatel | ![]() |
Typ | Littoral Combat Ship |
Lodě | 2 lodí ve stavbě 15 lodí aktivních 3 loď vyřazena |
Zahájení stavby | 2006–2024 |
Spuštění na vodu | 2008–2024 |
Uvedení do služby | 2010– |
Osud | aktivní (2024) |
Předchůdce | třída Freedom |
Nástupce | třída Constellation |
Technické údaje | |
Výtlak | 2 784 t (plný) |
Délka | 127,1 m |
Šířka | 31,4 m |
Ponor | 4,5 m |
Pohon | 2× LM2500 2× diesel |
Rychlost | 40 uzlů (74 km/h) |
Dosah | 4 300 nám. mil (7 960 km) při rychlosti 18 uzlů (33 km/h) |
Posádka | 76 důstojníků a námořníků |
Výzbroj | 2× raketomet (4 hl.) 1× 57mm Mk 110 |
Třída Independence je třída válečných lodí Námořnictva Spojených států amerických kategorie Littoral Combat Ship.[1] První dvě jednotky této třídy Independence a Coronado byly postaveny za účelem účasti na porovnávacích zkouškách s konkurenčním designem třídy Freedom společnosti Lockheed Martin. Oproti původním předpokladům byla nakonec objednána série plavidel obou konstrukcí. Celkem byla objednána stavba 19 jednotek této třídy.[2] Prototypová jednotka Independence byla do služby přijata roku 2010. Do konce roku 2019 bylo zařazeno prvních devět plavidel.
Z hlediska námořnictva jsou problematická obě prototypová plavidla Independence a Coronado, jejichž konstrukce nebyla vyzrálá a oproti pozdějším plavidlům své třídy mají odlišnou konfiguraci. Námořnictvo obě plavidla od roku 2016 vede jako cvičná experimentální, přičemž v únoru 2020 byl zveřejněn záměr obě plavidla zcela vyřadit, neboť celkový upgrade na úroveň novějších plavidel by byl nerentabilní. Stejná je situace u prvního páru plavidel třídy Freedom.[3] Independence a Coronado budou vyřazeny v březnu 2021.[4]
Plavidla byla vyvinuta společnostmi General Dynamics a Austal na základě poptávky amerického námořnictva po zcela nové kategorii válečných plavidel určených k pobřežnímu boji (Littorial Combat Ships) v různých rolích, pro které by lodě bylo možné rychle upravit výměnou speciálního modulárního vybavení. Pro třídu Independence byla zvolena koncepce trimaranu vycházející z rychlého trajektu Benchijigua Express postaveného loděnicí Austal. Stavba prototypové jednotky Independence probíhala v letech 2006–2010.[1]
Jednotky třídy Independence:[5]
Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
---|---|---|---|---|
USS Independence (LCS-2) | 2006 | 26. dubna 2008 | 16. ledna 2010 | vyřazena 29. července 2021[6] |
USS Coronado (LCS-4) | 2009 | 14. ledna 2012 | 5. dubna 2014 | vyřazena 14. září 2022 |
USS Jackson (LCS-6) | 2011 | 14. prosince 2013 | 5. prosince 2015[7] | aktivní |
USS Montgomery (LCS-8) | 2013 | 6. srpna 2014 | 10. září 2016[8] | aktivní |
USS Gabrielle Giffords (LCS-10) | 2014 | 25. února 2015 | 10. červen 2017 | aktivní |
USS Omaha (LCS-12) | 2015 | 20. listopadu 2015 | 3. února 2018 | aktivní |
USS Manchester (LCS-14) | 2015 | 15. května 2016 | 26. května 2018 | aktivní |
USS Tulsa (LCS-16) | 11. ledna 2016[9] | 15. března 2017[10] | 16. února 2019 | aktivní |
USS Charleston (LCS-18) | 28. června 2016 | 14. září 2017 | 2. března 2019 | aktivní |
USS Cincinnati (LCS-20) | 10. dubna 2017[11] | 22. května 2018 | 5. října 2019 | aktivní |
USS Kansas City (LCS-22) | 15. listopadu 2017 | 19. října 2018 | 20. června 2020 | aktivní |
USS Oakland (LCS-24) | 20. července 2018 | 21. července 2019 | 17. dubna 2021 | aktivní |
USS Mobile (LCS-26) | 14. prosince 2018 | 11. ledna 2020 | 22. května 2021 | aktivní |
USS Savannah (LCS-28) | 20. září 2019 | 3. září 2020 | 5. února 2022 | aktivní |
USS Canberra (LCS-30) | 10. března 2020 | 30. března 2021 | 22. července 2023 | aktivní |
USS Santa Barbara (LCS-32) | 27. října 2020 | 13. listopadu 2021 | 1. dubna 2023 | aktivní |
USS Augusta (LCS-34) | 30. července 2021 | 23. května 2022 | 30. září 2023 | aktivní |
USS Kingsville (LCS-36) | 23. února 2022 | 23. března 2023 | 24. srpna 2024 | aktivní |
USS Pierre (LCS-38) | 16. června 2023 | 29. května 2024 | ve stavbě |
Plavidla mají koncepci trimaranu, jehož trup i nástavby jsou vyrobeny z hliníkových slitin. Na vybraných místech jsou použity slitiny oceli. Na zádi se nachází velká přistávací paluba pro operace vrtulníků a bezpilotních prostředků (především MQ-8B Fire Scout), ze které je přístup do hangáru a prostor o velikosti 1 410 m2 pro modulové vybavení (mission bay), které je odlišné pro různé druhy misí. Posádku tvoří celkem 76 osob, z toho 36 slouží k obsluze modulového vybavení.[1]
Plavidla mají bojový řídící systém Northrop Grumman ICMS. Elektronické vybavení tvoří 3D vyhledávací radar SAAB Sea GIRAFFE, navigační radar Sperry Marine BridgeMaster, elektro-optický senzor AN/KAX-2 (TV, FLIR), sonar s měnitelnou hloubkou ponoru Thales Captas 4249, vrhače klamných cílů SRBOC a klamné cíle Nulka.[1]
Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 57mm lodní kanón Mk 110 v dělové věži na přídi, dále dva 30mm automatické kanóny Mk 44 Bushmaster II a čtyři 12,7mm kulomety. K obraně proti napadení ze vzduchu slouží jeden systém blízké obrany SeaRAM nesoucí celkem jedenáct protiletadlových řízených střel RIM-116 Rolling Airframe Missile. Plavidla dále disponují dvěma čtyřnásobnými raketomety pro protilodní střely RGM-84A Harpoon a dvěma moduly obsahující po dvanácti kusech řízených střel AGM-114L Hellfire. Na zádi se nachází rozměrná přistávací plocha a hangár pro uskladnění dvou vrtulníků MH-60R/S Seahawk a vzdušných bezpilotních prostředků.[1]
Pohonný systém tvoří dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely MTU 20V 8000 M90, pohánějící čtyři vodní trysky Wärtsilä. Nejvyšší rychlost dosahuje 40 uzlů. Dosah je 4300 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]