Sítina klubkatá

V dnešním světě se Sítina klubkatá stal relevantním problémem, který významně ovlivňuje různé oblasti společnosti. S nárůstem globalizace a propojením mezi kulturami získává Sítina klubkatá stále větší význam a vyvolává debaty a úvahy, které přesahují hranice a obory. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Sítina klubkatá, analyzujeme jeho dnešní dopad a zamyslíme se nad jeho vlivem v budoucnosti. Z široké a interdisciplinární perspektivy se ponoříme do historických, sociálních, politických a kulturních aspektů Sítina klubkatá s cílem porozumět jeho složitosti a jeho důsledkům v současném světě.

Jak číst taxoboxSítina klubkatá
alternativní popis obrázku chybí
Sítina klubkatá (Juncus conglomeratus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďsítinovité (Juncaceae)
Rodsítina (Juncus)
Binomické jméno
Juncus conglomeratus
L., 1753
Synonyma

Juncus glomeratus

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dozrávající květenství

Sítina klubkatá (Juncus conglomeratus) je trsnatá, matně zelená, vlhkomilná rostlina, druh rodu sítina. Roste téměř v celé Evropě, kde zasahuje až za polární kruh, na severu Afriky, v Jihozápadní i Přední Asii. Jako nepůvodní se vyskytuje v Severní a Jižní Americe, Makaronésii, Austrálii i na Novém Zélandu. Tato planě rostoucí rostlina je v České republice poměrně hojná, roste od nížin až do podhůří.[2][3]

Ekologie

Jednoděložná rostlina rostoucí hlavně na málo úrodných, vlhkých až mokrých, neutrálních i kyselých půdách. Vyskytuje se na slunných místech na vřesovištích, v mokřadech, v proláklinách vlhkých travnatých porostů, podél mokrých lesních cest, břehů řek i rybníků, nesnáší však brakickou vodu. Obvykle rozkvétá v červnu a červenci.[2][3][4]

Prosperuje i na lidmi vytvořených vlhkých průmyslových odvalech a skládkách, kde jsou rostliny schopné do svých kořenů absorbovat silné koncentrace železa, manganu, zinku, mědi a olova.[5]

Popis

Vytrvalá, hustě trsnatá bylina vyrůstající z rozvětveného, krátce děleného oddenku položeného v hloubce 20 až 50 cm. Matně zelené lodyhy s nepřerušovanou dření bývají vysoké 30 až 100 cm a 1 až 2 mm tlusté, jsou přímé, drsné a zřetelně rýhované. Bývají bezlisté, jen u báze mají několik prázdných, hnědých, šupinovitých pochev. Přízemní listy jsou trávovité, ploché a na konci zašpičatělé.

Na vrcholu lodyhy pod květenstvím vyrůstá rozšířený listen dlouhý 10 až 20 cm. Roste směrem vzhůru a přerůstá květenství, které je tak zdánlivě postranní; ke konci vegetace se listen sklápí. Kruželovité květenství, 2 až 4 cm dlouhé, je tvořeno drobnými, oboupohlavnými květy vytvářejícími hustá, stažená klubka. Květy mají ve dvou přeslenech šest žlutohnědých, kopinatých okvětních lístků 3 mm velkých, tři tyčinky s prašníky a třídílný semeník s jedinou krátkou čnělkou s bliznou. Květy neprodukují nektar a pyl potřebný k opylení je přenášen větrem.

Plody jsou hnědé, lesklé, vejčité, třídílné tobolky až 3 mm velké. Obsahují několik oválných, asi 0,5 mm velkých, hnědých semen s přívěskem, která si podržují klíčivost až pět let.[2][3][4][6]

Význam

V současnosti je ekonomický význam sítiny klubkaté mizivý. Na některých místech má její výskyt téměř invazní charakter.[4][6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
  2. ↑ a b c CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Sítina klubkatá . O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.08.2009 . Dostupné online. 
  3. ↑ a b c KIRSCHNER, Jan. Species Plantarum Flora of the World, Part 8: Juncus conglomeratus . Australian Biological Resources Study, Canberra, AU, rev. 2002 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-23. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Wilde planten: Juncus conglomeratus . Wilde planten in Nederland en België, NL . Dostupné online. (nizozemsky) 
  5. ↑ HENRIQUES, Fernando S.; FERNANDES, José Carlos. Metal uptake and distribution in rush (Juncus conglomeratus L.) .... S. 253–260. Elservier . Elservier Publishing, Amsterdam, NL, 02.1991 . Čís. 102, s. 253–260. Dostupné online. ISSN 0020-0190. (anglicky) 
  6. ↑ a b Juncus conglomeratus . eMonocot Team, London, UK . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-05. (anglicky) 

Externí odkazy