V dnešním světě představuje Sámské jazyky velmi důležitý problém, který ovlivňuje každodenní životy lidí. Od svého vzniku Sámské jazyky vyvolal kontroverze a debaty, což vyvolalo široký zájem ve společnosti. V průběhu let se Sámské jazyky vyvíjel a stal se tématem studia a výzkumu, který pokrývá různé oblasti, od vědy a techniky po politiku a kulturu. V tomto článku do hloubky prozkoumáme důležitost a dopad Sámské jazyky v dnešní společnosti, analyzujeme jeho vliv na různé aspekty každodenního života a nabídneme komplexní pohled na tento fenomén, který nadále vyvolává zájem a pozornost po celém světě.
Sámské jazyky | |
---|---|
![]() 1. Jižní sámština, 2. Umeská sámština, 3. Piteská sámština, 4. Luleská sámština, 5. Severní sámština, 6. Skoltská sámština, 7. Inarijská sámština, 8. Kildinská sámština, 9. Terská sámština | |
Rozšíření | Norsko, Švédsko, sever Finska, Murmanská oblast (Rusko) |
Počet mluvčích | 25 000 - 30 000 |
Počet jazyků | 12 z toho 9 živých |
Klasifikace | |
ISO 639-2 | smi |
Dělení | |
Sámské, saamské neboli laponské jazyky je skupina ugrofinské větve uralských jazyků, kterým hovoří Sámové převážně v Laponsku, severní Evropě (v částech severního Finska, Norska, Švédska a úplného severozápadu Ruska). V závislosti na povaze a podmínkách existuje dělení na deset nebo více sámských jazyků.
Tradičnější označení laponština, které se uchytilo v mnoha jazycích Evropy, je exonymem, které obyvatelé získali kdysi s pejorativním nádechem od germánského obyvatelstva dle Lappi - hařík (dle způsobu odívání, přičemž později pejorativní nádech vymizel). Novější varianta sámština vychází ze sámského endonyma.[1][2][3][4]
Sámské jazyky, stejně jako ostatní uralské jazyky, patří typově především k aglutinačním jazykům, tzn. že k základu slova se připojují gramatické morfémy, kterým v jazycích jiného typu funkčně odpovídají celá slova. S aglutinací souvisí například výskyt posesivních sufixů. Dále v sámských jazycích chybí kategorie rodu, člen, do jisté míry v nich lze najít vokálovou harmonii, jestliže ji nechápeme pouze jako jednoduchou alternaci předních a zadních samohlásek koncovek a přípon. Sámské jazyky mají menší počet pádů, než je tomu běžné u jiných jazyků této skupiny. Obvyklými pády jsou nominativ, akuzativ, genitiv, illativ, lokativ, komitativ a essiv. Sámská slovesa mají i tvar duálu pro vyjádření dvou životných osob. Sámská adjektiva mají dva základní tvary: tvar atributivní a predikativní, tzn. že užití jednoho z těchto tvarů závisí na postavení adjektiva ve větě – je-li atributem, nebo částí predikátu.
Sámové dodnes mluví devíti sámskými jazyky, ve dvou zaniklých se dochovaly texty. Mnoho těchto jazyků má navíc několik dialektů, takže mezi jednotlivými jazyky jsou plynulé přechody.
Dělení podle Ethnologue:[5]