Svatý rok 1875

Jubilejní Svatý rok 1875, který navázal na předchozí řadu Svatých roků, který po návratu z exilu a obnovení vlády v papežském státě Pius IX.^[1] vyhlásil 24. prosince v roce 1874 bulou Gravibus Ecclesiae jubileum. Vojska krále Viktora Emanuela II. však obsadila Řím, a proto nebylo možné uspořádat slavnostní otevření a uzavření Svatých bran.^[2]

Pius IX. vyhlásil jubilejní rok, ale nezval poutníky do Říma a nedal otevřít Svaté brány. Každý katolík mohl získat jubilejní odpustky ve své diecézi ve čtyřech kostelích určených místním biskupem; bylo nutno navštívit je patnáctkrát. Jako příprava se doporučovalo vykonání duchovních cvičení a lidových misií. Italští liberálové oslavili Svatý rok svým způsobem.^[3] Revolucionář Garibaldi, zvolený tehdy do italského parlamentu, prohlásil 14. února v římském divadle Corea při banketu: „Už je na čase, aby po náboženství pověry a lži nastoupilo náboženství pravdy a vědy. Papežství už dožilo svůj čas a jeho kněží zmizí stejně tak jako ti, kteří přinášeli oběti Jupiterovi. Je pravda, že i ono v jiných dobách prokázalo Itálii jakousi službu. Zachovalo dokumenty a rukopisy, jež by jinak přišly k zničení. Ale znovu opakuji: dnes přišel jeho čas.“ Za tři neděle, 4. března, otevřeli zednáři slavnostně svůj první templ v Římě. A král Viktor Emanuel podepsal brzy nato zákon, podle něhož všichni řeholníci mladší 40 let měli nastoupit vojenskou službu. Několik římských klášterů bylo zrušeno, mezi nimi i kapucínský klášter ve středu města, a ostatním zrušení hrozilo. Přesto 1. července přišlo do Říma na pouť 300 rolníků z horských Abruzz a ujistilo papeže svou věrností. V Rusku bylo zakázáno papežskou bulu zveřejnit.^[4]

Biskupové pražské církevní provincie vydali na Velikonoční neděli 28. března 1875 pastýřský list o slavení Svatého roku, v němž pravili: „Byloť skutečně bouřlivým toto čtvrtstoletí, jež se právě chýlí ke konci. Mnohých bojů bylo svědkem v životě domácím, a ještě více v životě veřejném. Neštěstí a bída, bolest a smrt přečasto klepaly na naše dveře. Těžké nemoci plížily se zemí a mnohou oběť uchvátily z kruhů milých našich. Ani zevnější nepřátelé neušetřili nás, ale hrůzu a bídu vnesli v tiché dědiny naše.“ Tím zřejmě naráželi na nedávnou rakousko-pruskou válku. Dále pokračují: „I proti samé svaté církvi propukl divoký boj, jako by ona – po dvě tisíciletí jsouc vítězem – přežíti neměla tohoto století.“ Dále biskupové zdůrazňují, že člověk je svobodný, ale táží se, znamená-li být svobodným ohrožení mravního zákona, a dodávají: „ ... toť svoboda lva na poušti, který se bez překážky vrhá na oběť jakoukoliv. V nerozumné přírodě nechať se to nazývá třeba svobodou, ale u rozumného člověka je to zkázou veškeré svobody, ano nejpotupnějším otroctvím - toť jest, co i svaté slovo Boží nazývá otroctvím hříchu.“ Dále vybízejí věřící: „Buďte především mravně svobodnými: a pak nezneužijete svobody své k tomu, abyste v pošetilém blouznění výhost dali Božímu Zákonu. Nezneužijete svobody, abyste s nezbednou zpupností některému bratru, některému kmenu příkoří činili.“ Závěrem vyzývají k zpytování svědomí, k skutkům pokání a udávají podmínky k získání jubilejních odpustků.^[4]

Ty udává svým věřícím i brněnský biskup Karel Nöttig^[5] ve svém pastýřském listu, v němž vysvětluje i dějiny Svatých let, teologii odpustků a cituje bulu Pia IX. V Praze, v Hradci Králové a v Opavě vyšly tří české příručky, „jež vysvětlují vznik a účel Svatého roku“. Na jaře onoho roku daroval císař Ferdinand Dobrotivý, který se zřekl trůnu roku 1848, a jeho manželka 20 000 zlatých na dokončení katedrály sv. Víta a stejný obnos na znovuzřízení českého domu pro poutníky v Římě, o který se staral v Římě monsignor Jänig. Dům měl také sloužit pro kněze studující v Římě. 29. června 1875 Ferdinand Dobrotivý zemřel a na příkaz papeže Pia IX. byla za něho sloužena slavná zádušní mše svatá. Jeho smrti bylo také vzpomenuto během veliké jubilejní pouti velehradské v červenci.^[6]

Pouti Milostivého roku se v Čechách konaly na různých místech v létě. V Praze se průvodů účastnil kardinál Schwarzenberg,^[7] v Příbrami se konal první jubilejní průvod 8. srpna, v Ústí nad Orlicí už v červnu. Stručně vystihl příbramský dopisovatel časopisu „Blahověst“ svůj dojem takto: „Nemohu než vyznati, že jubilejní rok 1875 jest vpravdě i pro naši krajinu létem milostivým.“^[6]

Je zde použita šablona {{Refend}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý rok 1875 na Wikimedia Commons