Svatá Starosta

Svatá Starosta
Desková malba v muzeu ve Švábském GmünduDesková malba v muzeu ve Švábském Gmündu
NarozeníGallaecia
Úmrtí139
Gallaecia
RodičeLucius Castelius Severus
PříbuzníMarina, Victoria, Germana, Euphemia, Marciana, Genibera, Basilia a Quiteria (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Starosta nebo svatá Wilgefortis (latinsky zkomoleno ze slov „Virgo“ – panna, „fortis“ – silná, tedy pevná ve víře; španělsky a portugalsky Liberata – osvobozená; německy Kümmernis) byla podle legendy křesťanská světice. Samotná legenda však mohla vzniknout nesprávnou interpretací historických zobrazení Ježíše Krista.. Světice bývá zpodobována jako korunovaná ukřižovaná dívka s plnovousem.

Původ postavy sv. Starosty

Krucifix „Volto Santo“ s houslistou a střevícem (Matteo da Gualdo, 1474)

Postava vousaté ukřižované korunované ženy vznikla nepochopením byzantského způsobu zobrazení ukřižovaného Ježíše Krista v dlouhém šatě a s královskou korunou v období pozdního středověku, kdy v západním křesťanství již zcela převládlo konvenční zobrazení Ukřižovaného pouze v bederní roušce, prostovlasého nebo s trnovou korunou. Vzorem sv. Starosty se stalo tzv. Volto Santo (svatá Tvář), dřevěný krucifix z katedrály sv. Martina v Lucce, o kterém se věřilo, že je zobrazením skutečné podoby Krista vytvořené Nikodémem. K Volto Santo se váže legenda o chudém hudebníkovi (houslistovi), který se modlil ke krucifixu a dostal vzácný střevíc, který zázračně sklouzl z nohy sochy. Tato legenda se pak přenesla i na svatou Starostu.

Legenda

Podle legendy šlo o dívku křesťanského vyznání z období posledních pohanských císařů Římské říše nebo období stěhování národů, popřípadě až za maurské expanze na Pyrenejský poloostrov v 8. století. Jejím otcem měl být buďto římský místodržitel města Bragy nebo vládce Galicie, který ji hodlal proti její vůli provdat za krutého pohanského nebo muslimského vládce. Aby tomuto politickému sňatku s nemilovaným mužem, který navíc nebyl křesťanem, zabránila, přestala Starosta jíst a modlila se o pomoc k Bohu, který ji nechal porůst tělo hustými chloupky a na obličeji nechal narůst plnovous. Pohanský vládce byl vzhledem své nevěsty natolik znechucen, že se s ní neoženil, ale nechal ji ze vzteku ukřižovat, podle jiné verze ji dal ukřižovat její vlastní otec. Svatá Wilgefortis, jak je tato původem portugalská světice také nazývána, je v lidových legendách přímluvkyní dívek proti nechtěnému sňatku vynucenému rodiči, ale také neprávem odsouzených vězňů, jimž dává na obrazech či sochách svou přízeň najevo pomocí střevíce, který jí po ukřižování sklouzne z nohy.

Úcta v Evropě

Úcta ke Starostě se rozšířila od konce 14. století, podle některých názorů z Nizozemí, podle jiných z Portugalska a Španělska do Německa a Itálie. Střediskem kultu se stalo toskánské město Lucca. Zde byla Starosta adorována současně s románským krucifixem „Volto santo“ v katedrále sv. Martina. Z téže doby pochází nástěnná malba ukřižované Starosty (podobné Voltu santu) ve Weissenburgu v Bavorsku a v dómu v Mohuči. V roce 1509 se objevuje grafický list. Později byla v Německu vyobrazena například v kostelech v Rankweilu nebo v Neufahrn u Freisingu. V Rakousku je uctívána v kostele Sv. Jiří v Gerlamoos nedaleko Steinfeldu. Přestože nelze doložit její svatořečení, objevuje se Starosta jako světice v římském martyrologiu z let 1583–89.

Ve výtvarném umění

V kostelech, klášterech, galeriích i v přírodě se můžeme setkat se zpodobením ukřižované dívky s plnovousem a korunou, oblečené do dlouhých slavnostních šatů a střevíců. Zobrazení svaté Starosty není v Českých zemích mnoho, všechna pocházejí z barokní doby. Nejstarší z nich je dřevěná socha v životní velikosti (opatřená skutečnými vlasy, vousy a skutečným oděvem), umístěná na oltáři rohové kaple v jižním ambitu pražské Lorety na Hradčanech, kam ji přinesli španělští kapucíni v 17. století. Dalšími místy její úcty jsou brněnský kostel sv. Tomáše nebo Vesec u Sobotky v Českém ráji, kde je vytesána na morovém Trojičním sloupu. Starosta patří k poutním sochám také například ve slezských Vambeřicích.

Kromě chrámů a klášterů se Starosta objevuje také jako socha na veřejných prostranstvích. Například poblíž zaniklé vesničky Mnichov u Zahrádek na Českolipsku, nedaleko kostela svaté Barbory je barokní kamenná socha této světice. Dal ji roku 1705 postavit tehdejší majitel zahrádeckého panství Jan Vilém Kounic (viz Kounicové).

Dodnes není vyřešena otázka, zda zobrazená postava nebyla mužem. Podle některých teorií mohla být hermafrodit.

V literatuře

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://www.jesen.cz/clanek3.html
  2. ↑ Wilgefortis na Catholic Encyclopedia (anglicky)
  3. ↑ a b DANIEL, Bohumil. Zahrádky u České Lípy. Zahrádky: Obec Zahrádky, 2006. ISBN 80-239-7579-X. Kapitola Podivná barokní světice Svatá Starosta, s. 94. 

Literatura

Externí odkazy

Portály: Křesťanství | Lidé