Svätopluk Štúr

Ve světě Svätopluk Štúr jsou nekonečné aspekty a detaily, které stojí za to prozkoumat. Od svého vzniku až po dnešní dopad Svätopluk Štúr upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už jde o historii, vědu, hudbu, umění nebo jakýkoli jiný obor, Svätopluk Štúr je i nadále tématem zájmu lidí všech věkových kategorií a kultur. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů Svätopluk Štúr, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a analyzujeme jeho vliv na dnešní společnost. Od svých počátků až po současnost zanechala Svätopluk Štúr nesmazatelnou stopu v historii a jistě zůstane relevantní pro budoucí generace.

Svätopluk Štúr
Narození24. ledna 1901
Hodslavice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. února 1981 (ve věku 80 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífilozof
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm I. třída, in memoriam (1991)
ChoťBožena Kuklová-Štúrová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Svätopluk Štúr (24. leden 1901 Hodslavice – 12. únor 1981 Bratislava) byl slovenský filozof, představitel kritického realismu.

Život

Narodil se jako nejmladší z pěti dětí evangelického faráře.[1] Studoval na německé střední škole v Hodoníně. V roce 1918 se celá rodina přestěhovala do Bratislavy.[1] Od roku 1924 začal psát příspěvky (zejména kulturní) do denního tisku. V roce 1930 začal studovat na filozofické fakultě Univerzity Komenského, kde ho ovlivnil především profesor Josef Tvrdý.[1] V roce 1935 získal doktorát, o tři roky později se stal docentem. Jako odpůrce fašismu musel v roce 1939 z univerzity odejít. Po celou dobu trvání Slovenského státu byl bez zaměstnání. Na univerzitu se vrátil až po roce 1945, kde se stal řádným profesorem. Již v roce 1949 však opět nesměl přednášet a byl vyloučen z fakulty. [1] Během politického uvolnění v 60. letech 20. století mohl opět spolupracovat s médii. V roce 1968 se vrátil zpět na filozofickou fakultu Univerzity Komenského, v březnu 1970 byl jako nežádoucí nucen ukončit své pedagogické působení. Až do jeho smrti mu byla znemožněna jakákoliv veřejná či publicistická činnost[1]

Vycházel z Bergsona, zejména však z Croceho a Masaryka. Zabýval se i estetikou, dějinami filozofie a logikou.

Dílo

  • K logickým problémům současné filozofie (1936)
  • Problém transcendentna v současné filozofii (1938)
  • Rozprava o životě (1946)
  • Smysl slovenského obrození (1948)
  • Německá vůle k moci (1967)
  • Marxisticko-leninská vůle k moci (1991)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 264–267. 

Literatura

  • PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 264–267.