Tento článek se bude zabývat Stulík žlutý ze široké a podrobné perspektivy s cílem poskytnout čtenáři úplný přehled o daném tématu. Budou analyzovány různé související aspekty, jako je jeho původ, vývoj, dopady a možné budoucí výzvy. Stejně tak budou zkoumány různé názory a přístupy s cílem nabídnout komplexní a vyváženou vizi. Prostřednictvím cesty napříč různými úhly pohledu a relevantními studiemi se tento článek bude snažit poskytnout čtenáři hluboké a obohacující porozumění o Stulík žlutý.
![]() | |
---|---|
![]() Stulík žlutý (Nuphar lutea) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | nižší dvouděložné (Magnoliopsida) |
Řád | leknínotvaré (Nymphaeales) |
Čeleď | leknínovité (Nymphaeaceae) |
Rod | stulík (Nuphar) |
Binomické jméno | |
Nuphar lutea (L.) Sm., 1809 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stulík žlutý (Nuphar lutea) je vytrvalá vodní rostlina (hydrofyt) vyskytující se ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách.
Stulík žlutý je rozšířen v celé Evropě kromě části Pyrenejského poloostrova a severní Skandinávie. Dále se vyskytuje v severní Africe, na Blízkém východě, v Malé Asii, Zakavkazsku, Kazachstáně, jihozápadní Sibiři až po jezero Bajkal a na severozápadě Mongolska. V Česku se vyskytuje mj. ve slepých ramenech řek a zbytcích lužního lesa. Na Slovensku roste až do nadmořské výšky asi 700 metrů. Ve větším množství roste na Malém Dunaji a na Klátovském rameně.
Kořen roste do hloubky 50 až 200 cm v bahnitém dně. Z kořene vyrůstá stonek a dlouhé stopky listů. Listy a květ plavou na hladině. Dává přednost slunečným stanovištím. Listy jsou vejčité, 15 až 40 cm velké, na okraji vlnité. Žiltnatina je třikrát rozvětvená.
Květy jsou pětičetné, velikosti 4 až 6 cm, žluté až oranžové barvy, zvenku často zelené. Blizna je uprostřed trychtýřovitě prohloubená. Kvete od června do srpna.
Plodem je tobolka podobná makovici. Dozrává nad hladinou, po dozrání opadává a klesá ke dnu.
Rostlina obsahuje alkaloidy. Léčebné využití bylo podobné jako u leknínu bílého.[2][3]
Jedlé jsou zejména kořen a semena. Kořen je bohatý na škrob a je možné ho použít jako zeleninu. Sušené a rozemleté kořeny je možné použít jako náhražku mouky. Ve Švédsku se údajně mouka z kořene stulíku spolu s vnitřní kůrou skotské borovice používala k pečení koláče.[4]
Semena jsou jedlá sušená a pražená.[4][5] Jako takové je většinou lidé jedli už od střední doby kamenné.[6][7]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku leknica žltá na slovenské Wikipedii.