Stockholmská výzva

V dnešním světě se Stockholmská výzva stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra jednotlivců. Ať už díky svému vlivu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho významu ve vědecké oblasti, Stockholmská výzva dokázal upoutat pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Stockholmská výzva, analyzujeme jeho vývoj v čase, jeho dnešní dopad a možné důsledky, které bude mít jeho přítomnost v budoucnosti. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se budeme snažit nabídnout komplexní pohled na Stockholmská výzva a poskytnout čtenáři úplný a obohacující přehled tohoto fascinujícího tématu.

Sovětská poštovní známka z roku 1951 znázorňující sovětský válečný památník v berlínském parku Treptower s plným zněním výzvy

Stockholmská výzva byla iniciativa zahájená Světovou mírovou radou dne 19. března 1950 na podporu jaderného odzbrojení a prevenci atomové války.

Okolnosti

19. března 1950[1][2] (některé zdroje uvádí 15. března)[3] Světová mírová rada schválila Stockholmskou výzvu, požadující absolutní zákaz jaderných zbraní. Stalo se tak během třetího zasedání tzv. "Stálého výboru světového kongresu obránců míru" probíhajícího ve dnech 16. - 20. března 1950.[2] Výzvu zahájil francouzský fyzik, komunista a laureát Nobelovy ceny za chemii z roku 1935 Frédéric Joliot-Curie. Asi dva týdny po zahájení korejské války první publikace iniciativy s názvem Peacegram tvrdila, že výzva již má 1,5 milionu signatářů.[4] Celkový počet shromážděných petic údajně podepsalo 273 470 566 osob (včetně celé dospělé populace Sovětského svazu). Výzvu také podepsalo mnoho významných osobností veřejného života, umělců a intelektuálů.[5] Text výzvy zní:

Požadujeme zakázání atomových zbraní jako nástroje zastrašování a masového vraždění obyvatelstva. K prosazení tohoto opatření požadujeme přísnou mezinárodní kontrolu.

Věříme, že každá vláda, která jako první použije atomové zbraně proti kterékoli jiné zemi, spáchá zločin proti lidskosti a mělo by se s ní jednat jako s válečným zločincem.

Vyzýváme všechny muže a ženy dobré vůle na celém světě, aby tuto výzvu podepsali.

V Československu

V Československu vyzval Československý výbor obránců míru k zahájení podpisové akce na podporu této rezoluce, adresované parlamentům zemí celého světa, přibližně o měsíc později, 21. dubna 1950.[2] Ústřední výbor KSČ počítal s tím, že se podaří sesbírat podpisy minimálně 75 % dospělých obyvatel země. Podpisovou kampaň doprovázely další akce včetně realizace mírových pracovních směn, výstavba dětských hřišť míru, vysazování alejí míru, založení Fondu míru a jiné. Rudé právo informovalo, že mírové prohlášení podepsalo 9 482 738 lidí, jejichž podpisy obdržel prezident Gottwald z rukou členů Československého výboru obránců míru.[6]

Text předkládaný lidem k podpisu měl znaky manipulace a cílené propagandy a jména osob, které podepsat odmítly, byly zaznamenávány včetně zápisu do kádrového profilu a osoby byly dále sledovány.[6] Na tuto masovou podpisovou akci „lidu“ posléze navázal požadavek vysokého trestu pro Miladu Horákovou nebo Vladimíra Haškovce, osobního Gottwaldova lékaře – rezoluce pracujících měly účel stát se argumentem pro udělení nejvyšších trestů vynesených „ve jménu lidu“ ). O vypjaté atmosféře schůzí, na nichž byly přijímány rezoluce, svědčí tajná hlášení pro ÚV KSČ; dikce článků Rudého práva, které rezoluce zveřejňovalo, zase jasně podporuje pohrdavé označení zatčených a odsouzených jako „parazitů národa“ „odporných stvůr" a „hyen lidské společnosti“.[7]

Protikomunistické reakce

USA Stockholmskou výzvu odmítly a americký ministr zahraničí Dean Acheson ji označil za „propagandistický trik ve falešné 'mírové ofenzívě' Sovětského svazu.“[4][8]

Antikomunisté ve Francii reagovali na Stockholmskou výzvu (francouzsky: L'Appel de Stockholm) vytvořením skupiny Paix et Liberté, která měla čelit komunistické propagandě svými vlastními: jedním z jejich prvních plakátů byla La Pelle de Stockholm („Stockholmská lopata“), která kopala hroby zemí ve východní Evropě, které si Sověti podrobili.

Významní signatáři

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stockholm Appeal na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Foreign Relations of the United States, 1950, National Security Affairs; Foreign Economic Policy, Volume I - Office of the Historian. history.state.gov . . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c podpisové kampaně: TOTALITA. www.totalita.cz . . Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ "Stockholm Peace Appeal". In W.E.B. Du Bois: An Encyclopedia. Gerald Horne; Mary Young eds. (2001). Greenwood Publishing Group. pp. 301–302.
  4. ↑ a b BASS, AMY. Those about him remained silent : the battle over W.E.B. Du Bois. Minneapolis: University of Minnesota Press 1 online resource (xxiv, 198 pages, 8 unnumbered pages of plates) s. Dostupné online. ISBN 978-0-8166-7042-0, ISBN 0-8166-7042-0. OCLC 527792934 
  5. ↑ AMIARD, JEAN-CLAUDE. Military Nuclear Accidents. Newark: John Wiley & Sons, Incorporated 1 online resource (276 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-119-57248-0, ISBN 1-119-57248-7. OCLC 1079007726 
  6. ↑ a b ADAMUS, Jakub. Katolická mírová hnutí 1948-1968 v Československu s důrazem na osobu Josefa Plojhara . Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2017 . Dostupné online. 
  7. ↑ KOUROVÁ, Pavlína. Propagandistické kampaně v Československu v letech 1948–1953 . Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2013 . Dostupné online. 
  8. ↑ EPERJESI, John R.; SEOUL, ContributorAssociate Professor of English at Kyung Hee University in. The Unending Korean War: W.E.B Du Bois, Ko Un, and the Women's Peace Walk. HuffPost . 2015-04-15 . Dostupné online. (anglicky)