Stockholmská škola
V tomto článku prozkoumáme fascinující život a dílo Stockholmská škola, jedince, který zanechal nesmazatelnou stopu v historii. Od skromných začátků až po vrchol své kariéry Stockholmská škola prokázal, že je skutečným lídrem a vizionářem ve svém oboru. Na těchto stránkách se budeme zabývat jeho odkazem a přínosy, stejně jako dopadem, který měl na společnost a svět kolem něj. Stockholmská škola je postava hodná studia a obdivu a doufáme, že prostřednictvím tohoto článku nabídneme hlubší pohled na jeho život a jeho vliv na historii.
Stockholmská škola (švédsky Stockholmsskolan) je škola ekonomického myšlení, kterou ve 30. letech 20. století utvořila skupina švédských ekonomů navazujících na odkaz Knuta Wicksella a Gustava Cassela.
Škola působila a dosáhla největšího věhlasu ve 30. letech v době velké hospodářské deprese, kdy se spousta ekonomů zabývala vztahem úspor a investic, v Anglii to byl např. John Maynard Keynes. Stockholmská škola došla k podobným závěrům v makroekonomii jako Keynes, avšak nezávisle. Díla stockholmských ekonomů byla totiž přeložena do angličtiny až koncem 30. let. Stockholmská škola se zasloužila zejména o rozlišení investic a úspor ex post a ex ante, které je dnes součástí standardní makroekonomické analýzy.[1]
Představitelé stockholmské školy
- Gunnar Myrdal – Monetární rovnováha (1931)
- Erik Lundberg – Studie k teorii hospodářské expanze (1937)
- Bertil Ohlin – Stockholmská teorie úspor a investic (1937)
- Erik Lindahl – Studie v teorii peněz a kapitálu (1939)
- Dag Hammarskjöld
- Ingvar Svennilson
Reference
- ↑ HOLMAN, Robert; A KOL. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-380-9. Kapitola 13 – Švédští marginalisté, s. 313.
