Stanné právo
V tomto článku se ponoříme do Stanné právo a všech aspektů, které ho obklopují. Od jeho vzniku až po současnost, přes jeho důsledky v různých oblastech, chceme poskytnout kompletní a detailní vizi tohoto tématu. Prozkoumáme jeho dopad na společnost, kulturu, politiku a ekonomiku, stejně jako jeho význam na mezinárodní scéně. Kromě toho probereme, jak se Stanné právo vyvíjel v průběhu času a jak nadále ovlivňuje naše dnešní životy. Tento článek se snaží poskytnout komplexní a obohacující pohled na Stanné právo s cílem vytvořit hlubokou úvahu o jeho důležitosti v dnešním světě.
Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech (válka, občanské nepokoje nebo živelní pohroma) omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti. Řízení provádí stanný soud.
V dřívějším významu šlo o procesní důsledek nedostavení se k soudu, spočívající v automatickém prohrání pře. Po zahájení soudu byla totiž každá strana sporu dotazována, zda „stojí na svém právu“, tedy zda je přítomna; po třetím marném vyvolání spor prohrála.[1] Novější význam však patrně vznikl vlivem německého termínu Standrecht, tj. „právo vykonané na místě“.[2]
Stannými soudy byly dříve krajské soudy, na jejichž území bylo stanné právo vyhlášeno.[3] V Čechách bylo stanné právo vyhlášeno např. 14. srpna 1917 v Plzni kvůli pouličním nepokojům v důsledku hladu asi 3 měsíce po bolevecké katastrofě (zrušeno za 14 dnů), v roce 1938 během národnostních nepokojů v převážně německy mluvících regionech či po příchodu Reinharda Heydricha do protektorátu od 28. září 1941 do 20. ledna 1942[4] a znovu po atentátu na něj ve dnech 27. května – 3. července 1942 (heydrichiády). Na osm hodin také platilo stanné právo v Praze v noci 23./24. srpna 1968.[5] Institut stanného práva byl v Česku definitivně zrušen zákonem č. 178/1990 Sb., kterým byla vypuštěna příslušná část (§ 307–314) trestního řádu (zákona č. 141/1961 Sb.), podle níž mj. muselo být celé řízení skončeno nejpozději do 72 hodin od té doby, kdy byl obžalovaný postaven před soud; proti rozsudku nebylo odvolání přípustné a trest smrti měl být vykonán od tří do dvanácti hodin po jeho vyhlášení.
Reference
- ↑ Karel Malý: Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Linde, 2003, ISBN 80-7201-433-1, str. 119.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník . 1.0. vyd. Voznice: LEDA, 2007. Heslo „stanný“.
- ↑ Schelleová, I., Schelle, K. a kol. Soudnictví (historie, současnost a perspektivy). Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-65-3. s. 126.
- ↑ První stanné právo v protektorátu
- ↑ Okupace den za dnem, hodinu po hodině Archivováno 26. 2. 2014 na Wayback Machine., Téma: Historie » Události roku 1968. Český rozhlas, 5. 8. 2008
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu stanné právo na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Náhlý soud v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo stanné právo ve Wikislovníku- § 307-314 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) na ZákonyProLidi.cz, stejnopis Sbírky zákonů v PDF na MVČR.cz, základní údaje na PSP.cz.
- § 102 zákona č. 178/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád na ZákonyProLidi.cz, stejnopis Sbírky zákonů v PDF na MVČR.cz, základní údaje na PSP.cz.
