V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Sputnik 7, téma, které postupem času upoutalo pozornost mnoha lidí. Od svého dopadu na společnost až po jeho důsledky v každodenním životě, Sputnik 7 byl předmětem debat a analýz odborníků z různých oborů. Ať už mluvíme o jeho vlivu na historii, jeho významu v dnešním světě nebo jeho projekcích do budoucnosti, Sputnik 7 zůstává pro mnohé tématem zájmu a zvědavosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Sputnik 7, od jeho počátků až po jeho možné dopady, s cílem poskytnout široký a podrobný přehled tohoto vzrušujícího tématu.
Sputnik 7 | |
---|---|
COSPAR | 1961-002A (β1) |
Katalogové číslo | 71 |
Start | 4. února 1961, 01:18:03 UTC |
Kosmodrom | Bajkonur |
Nosná raketa | Molnija |
Typ oběžné dráhy | nízká oběžná dráha Země |
Stav objektu | zanikl v atmosféře |
Zánik | Zánik |
Zánik | 26. února 1961 |
Provozovatel | OKB-1 (SSSR) |
Výrobce | OKB-1 (SSSR) |
Druh | planetární sonda |
Program | Program Veněra |
Hmotnost | 6483 kg |
Parametry dráhy | |
Apoapsida | 296 km |
Periapsida | 179 km |
Sklon dráhy | 64,9° |
Doba oběhu | 89,25 min |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sputnik 7 (Тяжелый спутник) byl první sovětský pokus o vyslání sondy pro průzkum Venuše z února roku 1961.
Sondu vyrobil předchůdce dnešní RKK Energija , tehdy Особое конструкторское бюро №1 z SSSR. Její váha byla 6483 kg.
Mise byla označena jako Sputnik 7 Američany. Ruské a odtud odvozené československé zdroje ji takto nikdy neevidovaly.
Start úspěšně proběhl 4. února 1961 z kosmodromu Bajkonur na území Kazašské SSR s pomocí rakety Molnija a bylo dosaženo oběžné dráhy. Zařízení se skládalo z orbitální startovací plošiny (Тяжелый спутник) a planetární sondy Veněra.[1]
Čtvrtý stupeň nosné rakety měl po prvním obletu Země nasměrovat sondu směrem k Venuši, ale selhal kvůli selhání dodávky elektrického proudu k motorům. V důsledku toho zůstal Sputnik 7 na oběžné dráze Země ve výši 212–318 km. Po 22 dnech letu pak sonda shořela při průletu atmosférou Země.