V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Spermatida a zaměříme se na jeho původ, vliv a význam dnes. Od svých počátků až po vývoj v průběhu času vzbudil Spermatida nebývalý zájem o různé oblasti znalostí. Prostřednictvím pečlivého a podrobného přístupu analyzujeme různé aspekty Spermatida a nabídneme našim čtenářům kompletní a obohacující vizi tohoto vzrušujícího tématu. Dále budeme zkoumat jeho dopad na společnost, populární kulturu a každodenní život, přičemž zdůrazníme jeho důležitost a relevanci v současném světě. Připravte se ponořit se do vzrušující cesty po mnoha aspektech Spermatida!
Spermatida je buňka, která vzniká dělením sekundárních spermatocytů (spermatocytů II. řádu). Můžeme ji rozpoznat podle malých rozměrů (v průměru 7-8μm). Dalším charakteristickými znaky jsou jádra s kondenzovaným chromatinem a juxtaluminální polohou v semenotvorných kanálcích.[1] V jádře obsahují spermatidy haploidní počet chromozomů.[2] Spermatidy procházejí spermiogenezí, tedy složitým procesem diferenciace, který zahrnuje tvorbu akrozomu, kondenzaci a protažení jádra, vývoj bičíku a ztrátu většiny cytoplazmy. Výsledkem je zdravá spermie.[1]
V Golgiho fázi v blízkosti jádra nalezneme mohutně vyvinutý Golgiho komplex a několik centriolů. V cytoplazmě se nacházejí četné volné ribozomy, tubuly hladkého endoplazmatického retikula a poměrně velký počet mitochondrií.[3] V Golgiho komplexu se hromadí malá PAS pozitivní proakrozomální granula a postupně splynou v jediné akrosomální granulum, obsažené v akrozomálním váčku obklopeném membránou. Centrioly zaujímají polohu poblíž povrchu a na opačné straně od vznikajícího akrozomu. Začíná se tvořit bičíková axonema a centrioly putují zpět k jádru, spřádajíce svým pohybem složky axonematu.[1]
V akrozomální fázi se akrozomální váček a granulem rozprostírají kolem přední části kondenzujícího jádra a vytvářejí akrozom. Ten obsahuje několik hydrolytických enzymů (hyaluronidáza, neuroamidináza, kyselá fosfatáza a proteáza s trypsinoidní aktivitou) a slouží jako specializovaný typ lysozomu.[3] Kolem akrozomálního vačku se vytvoří na vnitřní straně buněčné membrány výrazně osmiofilní kruhovitá zóna, která je složena z glykoproteinů (nukleární prstenec). Během akrosomální fáze se přední pól buňky obsahující akrozom, obrací směrem k bázi semenotvorného kanálku. Jádro se protahuje a kondenzuje ještě víc. Tento proces je patrně usnadňován tzv. manžetou (věnec mikrotubulů) obklopující jádro. Jeden z centriolů současně vyrůstá vytváří bičík (flagellum). Mitochondrie se hromadí okolo proximálního úseku bičíku a vytvářejí ztluštěnou část zvanou střední segment. Střední segment je oblast, která generuje pohyb spermie. Pohyb bičíku je výsledkem interakce mezi mikrotubuly, ATP a dyneinem, což je protein s ATPázovou aktivitou.[4]
V maturační fázi je zbylá cytoplazma odvržena a fagocytována Sertoliho buňkami. Následně je zralá spermie uvolněna do lumen tubulu.[4]
Je jev, který je charakteristický produkcí spermií, jež nejsou schopná pohybu s výslednou sterilitou. Tento stav je způsoben nedostatkem dyneinu nebo jiného proteinu zajišťujícího pohyb bičíku spermií. Ve velkém množství případů je tato porucha způsobená záněty dýchací soustavy.[4]