Sosyaldemokrat Halkçı Parti

Téma Sosyaldemokrat Halkçı Parti je předmětem zájmu již dlouhou dobu, jeho různé dimenze a důsledky zaujaly akademiky, profesionály i odborníky na dané téma. Od svých historických počátků až po moderní aplikace se Sosyaldemokrat Halkçı Parti osvědčil jako neustále relevantní a velmi důležitá oblast studia v různých kontextech. Jak se společnost vyvíjí, zájem o Sosyaldemokrat Halkçı Parti zůstává konstantní, což dokazuje její schopnost přizpůsobit se a zůstat relevantní ve stále se měnícím světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Sosyaldemokrat Halkçı Parti a jeho dopad v různých oblastech s cílem poskytnout holistický pohled na toto fascinující téma.

Sosyaldemokrat Halkçı Parti
Datum založení1985
Datum rozpuštění18. února 1995
SídloAnkara, Turecko
Oficiální webwww.pd.al
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sosyaldemokrat Halkçı Parti (Sociálně demokratická populistická strana, SHP) byla politická strana v Turecku, která vznikla sloučením Sosyal Demokrasi Partisi (Sociálnědemokratické strana, SODEP) Erdala İnönüa a Halkçı Parti (Populistická strana, HP) Aydına Güvena Gürkana v roce 1985. V roce 1989 byla SHP, v té době nejsilnější strana, u moci.

Historie

Sosyal Demokrasi Partisi (Sociálnědemokratická strana, SODEP) Erdala İnönüho a Halkçı Parti (Populisticá strana, HP) Aydına Güvena Gürkana byly založeny v roce 1983 spolu s tím, jak po vojenském převratu v roce 1980 posilovala demokracie. V roce 1985 se Sosyal Demokrasi Partisi a Halkçı Parti spojily a vznikla Sosyaldemokrat Halkçı Parti.[1]

V komunálních volbách v roce 1989 se SHP stala nejsilnější stranou s 27,8 % hlasů a zvítězila v 6 metropolitních oblastech, 39 provinciích a 283 okresech.[2]

Kurdská otázka stranu vystavila velkému tlaku, neboť poslanci Ahmet Türk, Mehmet Ali Eren, Mahmut Alinak, Kenan Sönmez, Ismail Hakki Önal, Adnan Ekmen a Salik Sumer byli kurdského původu.[2][3][4] A to v době, kdy bylo používání kurdštiny ve veřejném i soukromém životě zakázáno. Někteří z těchto poslanců se chtěli v roce 1989 zúčastnit kurdské konference v Paříži, s čímž chtěl předseda İnönü původně souhlasit. Poté, co vyšlo najevo, že by se jí mohli zúčastnit i zástupci Strany kurdských pracujících (Partiya Karkerên Kurdistan, PKK), však byla účast zakázána. Sedm z nich se i přesto zúčastnilo a všichni byli následně ze strany vyloučeni,[3][4] přestože PKK na kongresu přítomna nebyla a ve skutečnosti proti němu protestovala.[5] V důsledku toho Aydin Güven Gürkan, 12 dalších poslanců SHP, desítky regionálních správců strany a 3 000 členů strany z SHP vystoupili.[5]

Nicméně strana byla jednou z prvních stran, která uznala, že kurdská otázka není jen záležitostí terorismu. Ve Zprávě o jihovýchodní části země, kterou strana vydala v roce 1990, poukazovala na problém neuznávání Kurdů jako svébytné etnické skupiny. Bylo zdůrazněno, že Kurdové by měli mít možnost vyjádřit svou kurdskou identitu a že by měly být zrušeny právní překážky, které to zakazují.[2]

Po parlamentních volbách v roce 1991 se SHP stala součástí koaliční vlády a İnönü se stal místopředsedou vlády. V koaliční smlouvě SHP trvala na zrušení zákazu stran z doby před rokem 1980, které byly tehdy rozpuštěny vojenskou vládou. Strany vzniklé před rokem 1980 byly následně 19. června 1992 povoleny.

To bylo pro SHP ovšem riskantní. Krátce po legalizaci starých stran vystoupila z SHP skupina poslanců a reformovala Republikánskou lidovou stranu (Cumhuriyet Halk Partisi, CHP), stranu otce Erdala İnönüho (většina členů SHP byla před rokem 1980 členy CHP). SHP a CHP, dvě podobné strany, po nějakou dobu koexistovaly. Dne 6. června 1993 İnönü oznámil, že hodlá odstoupit, a 11. září 1993 byl novým předsedou strany zvolen Murat Karayalçın. Poté se CHP a SHP 29. ledna 1995 dohodly na sloučení. Prozatímním předsedou se stal bývalý ministr zahraničí Hikmet Çetin (SHP) a sloučená strana si na İnönüův návrh zvolila název CHP.[1][6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Social Democratic Populist Party (Turkey) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b TEKINER, Uğur. The Social Democratic Populist Party: Revisiting the Recent Past of Social Democracy in Turkey. S. 279–314. Ankara Üniversitesi SBF Dergisi . 2020-01. Roč. 75, čís. 1, s. 279–314. Dostupné online. doi:10.33630/ausbf.587411. (anglicky) 
  2. ↑ a b c CIDDI, Sinan. Kemalism in Turkish politics the Republican People's Party, secularism and nationalism. Londýn: Routledge, 2009. ISBN 9781134025596. (anglicky) 
  3. ↑ a b Destroying ethnic identity: the Kurds of Turkey: an update. . New York, NY: Human Rights Watch, 1990-07. Dostupné online. ISBN 0-929692-63-2. (anglicky) 
  4. ↑ a b TUNCEL, Sebahat. Almost All Party Chairs Served Jail Term. bianet.org . 2017-05-03 . Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b WATTS, Nicole F. Activists in office: Kurdish politics and protest in Turkey. Seattle: University of Washington Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9780295990491. (anglicky) 
  6. ↑ CINAR, Kursat; UGUR-CINAR, Meral; ACIKGOZ, Ali. Turkey’s Republican People’s Party (CHP): A Longue Durée Analysis. S. 1–26. Turkish Studies . 2022-09-14. S. 1–26. Dostupné online. doi:10.1080/14683849.2022.2119849. (anglicky) 

Externí odkazy