Sonya Noskowiaková

V dnešní době je Sonya Noskowiaková téma, které nabylo na významu v různých oblastech. Od politiky po vědu se Sonya Noskowiaková stal předmětem zájmu výzkumníků, aktivistů a občanů obecně. S pokrokem technologií a globalizací nabyl Sonya Noskowiaková dosud nevídaný rozměr, který ovlivňuje nejen způsob, jakým interagujeme s naším prostředím, ale také naše vnímání světa. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Sonya Noskowiaková, od jeho původu až po jeho dopad na moderní společnost.

Sonya Noskowiaková
Narození25. listopadu 1900
Lipsko
Úmrtí28. dubna 1975 (ve věku 74 let)
Greenbrae
Povolánífotografka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Sonya Noskowiaková (nepřechýleně Noskowiak; 25. listopadu 1900 – 28. dubna 1975) byla americká fotografka a členka významné fotografické skupiny f / 64 v San Francisku, ve které byli také Ansel Adams a Edward Weston.

Život

Noskowiaková se narodila v Lipsku v Německu. Její otec byl zahradník, který v ní podnítil povědomí o zemi, která se později objevila v její fotografické tvorbě.[1] V raných letech se pohybovala po celém světě, zatímco její otec hledal práci v Chile, pak v Panamě a konečně v Kalifornii. V roce 1915 se rodina přestěhovala do Los Angeles v Kalifornii a v roce 1919 se přestěhovala do San Franciska, kde se zapsala do sekretářské školy.[2]

V San Francisku začala pracovat pro fotografa Johana Hagemeyera, který ji naučil základům obchodu. Díky Hagemeyerovi se setkala s Edwardem Westonem a od roku 1929 do roku 1935 žila s ním jako milenka, studentka, modelka, tiskla své komerční fotografie a byla náhradní matkou jeho dětem. Zatímco s Westonem vyvinula svou vlastní silnou vizi, rychle se stala známá svými portréty a výtvarnými obrazy. V 50. letech 20. století pokračovala ve fotografování a prodeji fotografií. V roce 1965 jí byla diagnostikována rakovina kostí a o deset let později zemřela v Marin County v Kalifornii.

Fotografování

Při práci ve studiu Johana Hagemeyera ve dvacátých letech 20. století Noskowiaková objevila svou náklonnost k fotografování. Ale až roku 1929, kdy se setkala s Edwardem Westonem, začala plně rozvíjet svůj talent. Brzy se stala asistentkou ve Westonově tmavé komoře, kde ji učil jak řemeslo, tak i umělecké zacházení s fotografickou kamerou. Brzy začala objektivem snímat architekturu, zachytila silné profily mostů, majáků a vodních věží. Pod vedením Westona začala objevovat vzory v přírodě, které fotografovala s výrazným stylem, který „navrhuje soudržnost světa přírody“.[3] Dora Hagemeyerová (švagrová Johana Hagemayera) napsala, že zatímco fotografický styl Noskowiakové byl čistý a přímý jako Westonovův, „vložila do své práce něco, co je v podstatě její vlastní: jemnou a křehkou krásu“.[4]

V roce 1932 se Noskowiaková stala organizujícím členem krátce trvající skupiny f/64, která zahrnovala také významné fotografy jako Ansel Adams, Imogen Cunninghamová, Willard Van Dyke, Weston a jeho syn Brett. Členové f/64 věřili, že fotografování je samo o sobě uměleckou formou, takže fotografie nepotřebovala dodržovat normy výtvarného umění, aby byla definována jako umění. Noskowiakovy práce byly vystaveny na inaugurační výstavě skupiny f/64 v San Franciscu v Muzeum H. de Young; měla v expozici devět fotografií – stejný počet jako Weston.[5]

Její fotky byly prezentovány na různých samostatných výstavách v Ansel Adams Gallery, galerii Denny-Watrous v Carmel v Kalifornii a v galerii Willard van Dyke v Oaklandu v Kalifornii. Byla také zařazena do několika skupinových výstav v muzeích Bay Area. Noskowiaková odešla ze skupiny f/64 někdy v roce 1934, nejspíš kvůli pokaženému vztahu s Westonem a možná také proto, že ostatní členové skupiny šli svou oddělenou cestou.[6]

Pokračovala v portrétování takových osobností svého času jako byli Jean Charlot, John Steinbeck nebo Martha Grahamová. Portrét Steinbecka je obzvláště silný a je jedním z mála obrazů spisovatele z třicátých letech minulého století. A je často používán až do současnosti (cca 2010).

Pravděpodobně v roce 1935 si Noskowiaková otevřela vlastní studio. V roce 1936 byla jednou z osmi fotografů, včetně Westona, vybraných do uměleckého projektu Federal Art Project pro oblast Kalifornie. Další rok strávila fotografováním umělců z Kalifornie a jejich obrazů, soch a nástěnných maleb. Tyto snímky pak cestovaly po řadě veřejných institucí. Ačkoli pokračovala v pořizování uměleckých fotografií, od 40. let se živila především fotografováním portrétů, módy a architektury. V době, kdy Edward Weston odešel od Charisse Wilsonové a byla mu diagnostikována Parkinsonova nemoc, požádal Noskowiakovou, aby se k němu vrátila a obnovili svůj bývalý vztah, ale hrdě odmítla.

Noskowiaková přestala fotografovat v roce 1965 a zemřela v roce 1975 v Greenbrae v Kalifornii.

Její archivy, včetně 494 výtisků, stovek negativů a mnoho dopisů od Edwarda Westona, jsou nyní umístěny v Centru pro kreativní fotografii v Tucsonu v Arizoně.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sonya Noskowiak na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Darsie Alexander. Original Sources: Art and Archives at the Center for Creative Photography. : Center for Creative Photography, 2002. S. 149. 
  2. ↑ Marnie Gillett. Sonya Noskowiak. : Center for Creative Photography, 1979. S. 4. 
  3. ↑ Edward Weston. The Daybooks of Edward Weston. : Aperture, 1973. S. 147. 
  4. ↑ HAGEMEYER, Dora. Noskowiak Exhibit Important to Art. Carmel Pine Cone. 8 September 1933, s. 4. (anglicky) 
  5. ↑ Therese Thau Heyman. Seeing Straight: The f.64 Refolution in Photography. : Oakland Museum, 1992. S. 67. 
  6. ↑ Donna Bender. Sonya Noskowiak Archive, Guide Series 5. : Center for Creative Photography, 1979. S. 5. 

Literatura

  • UNIVERSITY OF ARIZONA. CENTER FOR CREATIVE PHOTOGRAPHY.; PHOENIX ART MUSEUM. Debating modern photography : the triumph of Group f/64.. Tucson, Arizona: University of Arizona, 2007. S. 8. 

Související články

Externí odkazy

Edward Weston
Fotografie
Rodina
Modelky
Související