Téma Slávka Budínová je předmětem zájmu již dlouhou dobu, jeho různé dimenze a důsledky zaujaly akademiky, profesionály i odborníky na dané téma. Od svých historických počátků až po moderní aplikace se Slávka Budínová osvědčil jako neustále relevantní a velmi důležitá oblast studia v různých kontextech. Jak se společnost vyvíjí, zájem o Slávka Budínová zůstává konstantní, což dokazuje její schopnost přizpůsobit se a zůstat relevantní ve stále se měnícím světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Slávka Budínová a jeho dopad v různých oblastech s cílem poskytnout holistický pohled na toto fascinující téma.
Slávka Budínová | |
---|---|
Narození | 21. dubna 1924 Ostrava |
Úmrtí | 31. července 2002 (ve věku 78 let) Praha |
Choť | Ivo Toman |
Podpis | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Slávka Budínová (21. dubna 1924 Heřmanice u Ostravy – 31. července 2002 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka.
V mládí začala studovat obchodní akademii, avšak druhá světová válka její studium v roce 1942 přerušila. Před nucenými pracemi v Německu ji zachránila herečka ostravského divadla Marie Rýdlová. Roku 1943 se tak stala divadelní elévkou. Vystupovala v činohře, opeře, operetě i baletu. Velmi často byla obsazována do rolí naivek, které jí však neseděly a proto se jak v Ostravě, tak v Olomouci (kam později odešla), neprosadila.
Významnějších úspěchů dosáhla až v roce 1960 v pražském Divadle E. F. Buriana, kde hrála temperamentní a silné ženy. Od tohoto roku byla také často nasazována do filmových a televizních rolí. Jako významná heřmanická rodačka má v Heřmanicích svou ulici.[1]
Od roku 1977 byl jejím manželem český scenárista a režisér Ivo Toman. Dále se sblížila s Oldřichem Horou, předsedou Klubu Za starou Prahu, který jí pomáhal i v problematice rekonstrukce domku na Klárově. Poslední léta života její tvůrčí potenciál zastřel alkoholismus.