Téma Sigmund Keil bylo v historii předmětem debat a kontroverzí. Od svých počátků až do současnosti hraje Sigmund Keil zásadní roli v různých aspektech společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a pohledy na Sigmund Keil a analyzujeme jeho dopad na kulturu, politiku, ekonomiku a další oblasti. Kromě toho prozkoumáme současné trendy související s Sigmund Keil a jeho vliv na současný svět. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se snažíme osvětlit důležitost a relevanci Sigmund Keil v současném kontextu a poskytnout komplexní a aktualizovanou vizi tohoto velmi relevantního tématu.
Sigmund Keil | |
---|---|
![]() | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1939 | |
Poslanec Sněmu Slovenskej krajiny | |
Ve funkci: 1940 – ??? | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Karpatoněmecká strana Německá strana |
Narození | 23. června 1887 Švedlár ![]() |
Úmrtí | 26. června 1946 (ve věku 59 let) Bratislava ![]() |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sigmund Keil (25. června 1887 Švedlár[1][2] – 26. června 1946 Bratislava[3]) byl slovenský a československý politik německé národnosti ze Slovenska a meziválečný senátor Národního shromáždění za Karpatoněmeckou stranu, v době slovenského štátu poslanec Sněmu Slovenskej krajiny.
V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za Karpatoněmeckou stranu, která kandidovala v alianci se Sudetoněmeckou stranou. V senátu setrval až do jeho zrušení roku 1939, přičemž na rozdíl od většiny německojazyčných členů parlamentu neztratil mandát v důsledku změn hranic ČSR po Mnichovské dohodě a zůstal politikem zbytkového Československa. V listopadu 1938 přešel do klubu německých národně socialistických senátorů v Československé republice.[4]
Profesí byl strojním inženýrem a ředitelem továrny ve Švedláru. Za druhé republiky byl jedním z oblastních vůdců strany, která nyní byla známa jako Německá strana a byla již definována jako odnož NSDAP.[5][6]
29. března 1940 se jako náhradník stal poslancem Sněmu Slovenskej krajiny místo zesnulého Gejzu Reháka.[7]
Po roce 1945 byl vydán československým úřadům a popraven.[8][3]