Tento článek se bude věnovat tématu Sekernice, které bylo předmětem zájmu a debat v různých oblastech. Od nepaměti vzbuzovala Sekernice zvědavost a intriky lidstva a vzbuzovala jak obdiv, tak kontroverzi. V průběhu historie hrál Sekernice významnou roli ve společnosti a ovlivňoval způsob, jakým lidé navazují a vnímají své prostředí. V tomto smyslu je nezbytné důkladně analyzovat a porozumět mnoha aspektům Sekernice s cílem rozšířit naše znalosti a vidění světa kolem nás. Tímto způsobem se snažíme osvětlit různé důsledky a dopady, které Sekernice měl a má i dnes.
Sekernice Сокирниця | |
---|---|
![]() | |
Poloha | |
Souřadnice | 48°7′27″ s. š., 23°23′59″ v. d. |
Nadmořská výška | 183 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
Stát | ![]() |
Oblast | Zakarpatská |
Okres | Chust |
![]() ![]() Sekernice | |
Správa | |
PSČ | 90450 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sekernice,[1] též Sokernice[2] (ukrajinsky Сокирниця, rusínsky Сокырниця, maďarsky Szeklence) je vesnice v městské komunitě Chust v Zakarpatské oblasti na Ukrajině.[3]
První písemná zmínka pochází z roku 1373, kdy ves byla uvedena pod názvem Zeglenk, podruhé byla uvedena v roce 1389 pod názvem Zeklenche; současná jména jsou zaznamenána od roku 1773. V roce 1910 žilo v obci 2 496 obyvatel – Rusínů a Němců. Do podepsání Trianonské smlouvy byla obec součástí Uherska, poté byla součástí Československa. Za první republiky zde byl poštovní úřad s názvem Sekernice.[1] V roce 1930 měla obec 3 197 obyvatel, z toho 2 547 Rusínů, 589 Židů, 43 Čechů a Slováků, 16 Maďarů a 2 cizinci.[4] Dne 16. března 1939 byli u Sekernice síčovci při ústupu z Chustu zastřeleni českoslovenští četničtí strážmistři Fořt a Šafařík.[5][6][7] Od roku 1945 obec patřila Sovětskému svazu, resp. Ukrajinské sovětské socialistické republice; nakonec od roku 1991 je součástí samostatné Ukrajiny.
Nejstarší stavební památkou je chrám svatého Mikuláše Divotvůrce, který pochází z roku 1704. Chrám byl postaven ve vesnici Trstník (tehdy Šašvar) a v roce 1770 byl přemístěn do Sekernice. Chrám a k němu příslušná zvonice jsou ukrajinské národní kulturní památky.[8]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сокырниця na rusínské Wikipedii.