Sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži

V tomto článku se zaměříme na téma Sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži, které vyvolalo velký zájem a debatu v různých kruzích a oblastech. Po desetiletí byl Sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži předmětem studia, analýzy a reflexe a jeho význam dnes stále roste. V průběhu času Sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži ovlivňoval lidi, společnosti a komunity různými způsoby a generoval nekonečné názory, pozice a přístupy. Při této příležitosti se ponoříme do nejrelevantnějších, nejkontroverznějších a nejvýznamnějších aspektů Sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži, abychom se ponořili do jeho důležitosti a pochopili jeho vliv v různých kontextech.

Sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži
Základní informace
Slohnovogotika
ArchitektiEugène Viollet-le-Duc
Jean-Baptiste-Antoine Lassus
Zánik15. dubna 2019
Materiálydubové dřevo, olovo
StavitelAteliers Monduit
Poloha
AdresaPaříž, FrancieFrancie Francie
Souřadnice48°51′10,84″ s. š., 2°20′59,93″ v. d.
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Novogotický sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži vznikl v polovině 19. století jako náhrada za původní středověký sanktusník. Posléze byl zničen při požáru katedrály, který vypukl 15. dubna 2019.

Na jeho rekonstrukci byla vyhlášena architektonická soutěž, nakonec ale byl již rok před slavnostním znovuotevřením katedrály nahrazen věrnou replikou originálu.[1]

Historie

Sanktusník při pohledu z jižní hlavní věže

První sanktusník byl postaven na stejném místě ve 13. století, nejspíše mezi lety 1220 a 1230. Tato původní věž byla rozebrána v letech 1786–1792.

Katedrála zůstala bez sanktusníku až do restaurování, které zahájil architekt Jean-Baptiste Antoine Lassus. Po jeho smrti v roce 1857 převzal dohled nad stavbou Eugène Viollet-le-Duc. Výstavbou věže byla pověřena firma Ateliers Monduit specializující se na uměleckou práci s olovem. Nová věž byla otevřena 15. srpna 1859.

V roce 2018 bylo rozhodnuto o obnově katedrály.[2] Dne 15. dubna 2019 vypukl v bezprostřední blízkosti věže požár. Předpokládá se, že by požár mohl být spojen s restaurátorskými pracemi v katedrále.[3] Pařížská prokuratura požár katedrály vyšetřuje jako nedbalostní čin, nikoli jako úmyslný zločin.[4]

Při pádu prorazil sanktusník čtvrté klenební pole křížové klenby.

Popis

Věž se nacházela nad křížením hlavní lodi a transeptu. Byla vyrobena z dubového dřeva a potažena olověným pláštěm. Hmota dřevěné konstrukce vážila asi 500 tun a olovo asi 250 tun. Špička věže byla 96 metrů nad úrovní náměstí kolem katedrály.

Věž byla na své základně mezi střechami obklopena sochami dvanácti apoštolů, vyrobenými z tepané mědi. Tyto sochy byly uspořádány ve stupních po trojicích ve čtyřech řadách vždy mezi štíty sousedících střech. Každá trojice apoštolů byla vždy doplněna sochou zvířete symbolizujícího jednoho ze čtyř evangelistů: býk u sv. Lukáše, lev u sv. Marka, orel u sv. Jana a člověk (či anděl) u sv. Matouše. Těchto 16 soch jsou jediné prvky věže, které přečkaly požár bez úhony, neboť byly krátce před požárem (11. dubna 2019) odvezeny k restaurování.[5] Sochy vytvořil sochař Adolphe-Victor Geoffroy-Dechaume (1816–1892). Apoštolové stáli obráceni čelem k Paříži kromě jednoho z nich, sv. Tomáše, patrona architektů, který hleděl směrem k věži.[6][7]

Na samém vrcholu věže se nacházela korouhvička ve tvaru kohouta. V ní byly uschovány tři relikvie: kousek Trnové koruny, relikvie sv. Diviše a sv. Jenovéfy.[8] Tyto ostatky zde byly umístěny v roce 1935 v době působení kardinála Verdiera. Kohout byl nalezen v troskách druhý den po požáru, 16. dubna 2019.[9]

Další využití

Věž sloužila jako nivelační bod francouzské geodetické sítě 1993 (RGF93) platné od 1. ledna 2001.[10]

V roce 1999 vylezli na věž dva aktivisté a instalovali tibetskou vlajku, aby připomněli 40. výročí Tibetského národního povstání v roce 1959.[11]

Galerie

  • Katedrála bez věže, 50. léta 19. st. (Édouard Baldus)
    Katedrála bez věže, 50. léta 19. st. (Édouard Baldus)
  • Korouhvička ve tvaru kohouta na špici sanktusníku
    Korouhvička ve tvaru kohouta na špici sanktusníku
  • Detail soch na věži, sv. Tomáš otočen čelem k věži
    Detail soch na věži, sv. Tomáš otočen čelem k věži
  • Věž při požáru před pádem, 2019
    Věž při požáru před pádem, 2019

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flèche de Notre-Dame de Paris na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Notre-Dame povstává z popela. Kdy se pařížská katedrála po požáru znovu otevře? - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz . 2024-08-07 . Dostupné online. 
  2. ↑ Notre-Dame: Cracks in the cathedral. BBC News . BBC, 2018-03-05 . Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Notre-Dame cathedral: Firefighters tackle blaze in Paris. BBC News . BBC, 2019-04-15 . Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Incendie de Notre-Dame de Paris: «Cette cathédrale, nous la rebâtirons ensemble», promet Emmanuel Macron. www.lefigaro.fr . Le Figaro, 2019-04-15 . Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ HERMANS, Thomas. Le spectaculaire déplacement des statues de Notre-Dame pour leur restauration. Le Figaro . 2019-04-12 . Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ Notre Dame - Les toits - Les apôtres . Rev. . Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ Sur les toits deNotre Dame. In: Notre Dame de Paris . , . Dostupné z: http://ndparis.free.fr/notredamedeparis/menus/paris_notredame_toits.html#ancre20323
  8. ↑ FOURNY, Marc. Les dix secrets de Notre-Dame de Paris . Le Point, 2012-12-12 . Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ Kohouta jsme našli! Z trosek po požáru Notre-Dame vytáhli ochránce Pařížanů. Aktuálně.cz . Economia, 2019-04-17 . Dostupné online. 
  10. ↑ PARIS AO . Paris: Institut national de l'information géographique et forestière, ©2009 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-17. (francouzsky) 
  11. ↑ Notre-Dame du Tibet. Libération . 11 mars 1999 . Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy