V dnešním světě se Samuil Fejnberg stalo tématem velkého významu a zájmu. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo jednoduše svému významu v každodenním životě, Samuil Fejnberg upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Je to téma, které vyvolalo debaty, kontroverze a úvahy a inspirovalo jednotlivce i komunity k akci. V tomto článku do hloubky prozkoumáme význam a důležitost Samuil Fejnberg a také jeho vliv na různé aspekty života.fromJson=udělej mi dlouhý obecný úvodní odstavec k článku z článku
Samuil Fejnberg | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Narození | 14.jul. / 26. května 1890greg. Oděsa |
Úmrtí | 22. října 1962 (ve věku 72 let) Moskva |
Místo pohřbení | Golovinský hřbitov |
Žánry | klasická hudba |
Povolání | klavírista, hudební skladatel a hudební pedagog |
Nástroje | klavír |
Členem skupiny | Svaz skladatelů SSSR |
Ocenění | Stalinova cena medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 Řád rudého praporu práce Leninův řád zasloužilý umělecký pracovník RSFSR |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Samuil Jevgenjevič Fejnberg (rusky Самуи́л Евге́ньевич Фе́йнберг; 26. května 1890 Oděsa – 22. října 1962 Moskva) byl ruský klavírista, hudební skladatel a muzikolog.
Samuil Jevgenjevič Fejnberg se narodil 26. května 1890 v Oděse. V roce 1894 se rodina přestěhovala do Moskvy. Vstoupil na moskevskou konzervatoř, kde studoval hru na klavír u Alexandra Goldenweisera. Vedle toho soukromě studoval kompozici u Nikolaje Sergejeviče Žiljajeva.
Konzervatoř absolvoval v roce 1911 a zahájil dráhu koncertního klavíristy. Po vypuknutí První světové války byl odveden a poslán na frontu. Záhy onemocněl břišním tyfem a kvůli zdravotnímu stavu byl vojenské služby zproštěn. V roce 1922 se stal profesorem a vedoucím katedry klavíru na moskevské konzervatoři a obnovil svou klavírní kariéru. Proslul zejména jako první klavírista, který v Rusku uvedl v plném znění Dobře temperovaný klavír Johanna Sebastiana Bacha.
Ve dvacátých letech koncertoval s úspěchem v Německu a v Itálii. Vzhledem ke svému židovskému původu měl však později zákaz výjezdu ze SSSR. Měl tak v následujících letech pouze dva koncerty v zahraničí: ve Vídni (1936) a v Bruselu (1938). Z tohoto důvodu není příliš znám mimo hranice Ruska.
Jako skladatel se věnoval téměř výhradně tvorbě pro klavír. V tomto ohledu byl považován za pokračovatele díla Alexandr Nikolajevič Skrjabina. V roce 1946 obdržel za Klavírní koncert č. 2 Stalinovu cenu za vynikající výsledky v oblasti literatury a umění.
Feinberg publikoval v odborném tisku řadu hudebně-vědných statí. Souborně byly vydány v roce 1984 ve sborníku Судьба музыкальной формы. Napsal rovněž monografii Пианизм как искусствo, která byla vydána také až po jeho smrti v roce 1965.
Feinberg se nikdy neoženil. Žil se svým bratrem – malířem. Zemřel v Moskvě 22. října 1962. Je pochován na Golovinském hřbitově.