Sabina Kratochvilová

V tomto článku prozkoumáme Sabina Kratochvilová, abychom se ponořili do jeho významu, dopadu a relevance v aktuálním kontextu. Sabina Kratochvilová je téma, které v historii vzbuzuje velký zájem a vyvolává debaty, výzkumy a úvahy v různých oblastech. Na těchto stránkách budeme analyzovat různé pohledy na Sabina Kratochvilová a také důsledky, které má na dnešní společnost. Od jeho vzniku až po jeho možný budoucí vývoj se tento článek snaží nabídnout komplexní vizi Sabina Kratochvilová s cílem obohatit znalosti a podnítit kritickou reflexi tohoto tématu.

Sabina Kratochvilová
Narození25. ledna 1959 (66 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalířka, grafička a ilustrátorka
Manžel(ka)Jan Kratochvil
OceněníCena města Brna (2018)
Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2022)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Sabina Kratochvilová (* 25. ledna 1959 Brno) je česká malířka, grafička a ilustrátorka. Jejím manželem je sochař, malíř, architekt Jan Kratochvil. Společně v Brně založili Muzeum českého a slovenského exilu 20. století.

Život a dílo

Narodila se v Brně 25. ledna 1959.[1] Už v první polovině 70. let zaujala svými dětskými kresbami na kolektivních výstavách. Vystudovala grafiku u Dalibora Chatrného na umělecké průmyslovce v Brně a poté se věnovala jednak výtvarné tvorbě a jednak výuce na lidové škole umění (LŠU).[2]

Za manžela si vzala Jana Kratochvila (* 1951), jednoho ze tří synů někdejšího skautského představitele, válečného agenta-chodce a pozdějšího protikomunistického exulanta Josefa Kratochvila, jehož bratry byli spisovatel Jiří Kratochvil a fotograf Jef Kratochvil. Manžel vystřídal řadu civilních zaměstnání jako kulisák, rekvizitář či restaurátor a při zaměstnání vystudoval sochařství.[3][4] Sabina se spolu s ním angažovala v brněnském disidentském hnutí.[1]

Po sametové revoluci v roce 1989 se manželé zapojili do společenského dění a činností bojujících proti totalitním režimům.[1] Mimo jiné iniciovali pozvání papeže Jana Pavla II. k návštěvě Československa roku 1990, Sabina Kratochvilová kaligraficky upravila oficiální pozvánku podepsanou kardinálem Josefem Vlkem a prezidentem Václavem Havlem.[1][5]

Když byl patrně v roce 2005 vrácen rodině v restituci areál původního kláštera a pozdějšího královopolského pivovaru ve Štefánikově ulici, manželé v něm v listopadu 2007 založili Muzeum českého a slovenského exilu 20. století,[3][6] slavnostně otevřené 29. listopadu 2008 za účasti předsedy vlády Mirka Topolánka a dalších osobností.[7][8][9] Manželé Kratochvilovi v muzeu shromáždili obsáhlou sbírku audentických exponátů se vztahem k československým dějinám 20. století. Uspořádali zde také řadu výstav, mezi nimiž byly Židovská Morava – Židovské Brno, Český a slovenský exil, 100. výročí československých legií, Život ve stínu šibenice nebo Rytíři nebes.[1][10] K těmto tématům také společně publikovali knihy, jež Sabina Kratochvilová výtvarně zpracovala.

U vstupu muzea byla instalována pamětní deska připomínající předválečný pobyt manželova otce[11] a dále zde instalovali pamětní desku připomínající parašutisty, kteří zahynuli v červnu 1942 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.[12] V listopadu 2009 odhalili pomník protikomunistického odboje v Bohunicích, na jehož výtvarné podobě manželé vzájemně spolupracovali.[13][14][15]

Sabina Kratochvilová pracovala také na jiných realizacích, navrhla například vitráže pro kostel v Olomučanech na Blanensku, postavený na konci 30. let 20. století, a namalovala i křížovou cestu.[16]

V únoru 2019 byla i se svým manželem odměněna Cenou města Brna pro rok 2018 za zásluhy o svobodu a demokracii.[17][18] V lednu 2023 manželé opět společně obdrželi Cenu Ústavu pro studium totalitních režimů za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin.[10][19][20]

Reference

  1. ↑ a b c d e Sabina a Jan Kratochvilovi . Statutární město Brno . Dostupné online. 
  2. ↑ Sabina Kratochvílová. Opus musicum: hudební revue. Brno: Svaz českých skladatelů v Brně, 1984, roč. 16, čís. 4, s. 128b. Dostupné online . ISSN 0862-8505. 
  3. ↑ a b MAREČEK, Lubomír. Zakusil nesvobodu, a tak o ní Jan Kratochvil otevřel v Brně muzeum. iDNES.cz . MAFRA, 2010-04-24 . Dostupné online. 
  4. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava (Menš). Jan Kratochvil . Encyklopedie dějin města Brna, 2022-11-30 . Dostupné online. 
  5. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava (Menš). Sabina Kratochvilová . Encyklopedie dějin města Brna, 2022-11-30 . Dostupné online. 
  6. ↑ FALTÝNEK, Vilém. Muzeum českého a slovenského exilu 20. století. Radio Prague International . Český rozhlas, 2007-12-15 . Dostupné online. 
  7. ↑ Ma. Slavnostní otevření Muzea českého a slovenského exilu 20. století. encyklopedie.brna.cz . Encyklopedie dějin města Brna, 2024-05-23 . Dostupné online. 
  8. ↑ ČT24. Topolánek otevřel Muzeum českého a slovenského exilu. ČT24 . Česká televize, 2008-11-29 . Dostupné online. 
  9. ↑ KURCOVÁ, Barbora. V Brně bude muzeum exilu. Jediné na světě. Brněnský deník. 2008-11-29. Dostupné online . 
  10. ↑ a b Ceny Za svobodu, demokracii a lidská práva 2022 . Ústav pro studium totalitních režimů . Dostupné online. 
  11. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava (Menš). Josef Kratochvil . Encyklopedie dějin města Brna, 2022-11-14 . Dostupné online. 
  12. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava (Menš). parašutisté, kteří zahynuli v červnu 1942 v Resslově ulici v Praze . Encyklopedie dějin města Brna, 2024-06-18 . Dostupné online. 
  13. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava (Menš). protikomunistický odboj . Encyklopedie dějin města Brna, 2019-11-16 . Dostupné online. 
  14. ↑ ŽÁČKOVÁ, Andrea. Bohunice mají nový pomník. Obětem komunismu. Brněnský deník. 2009-11-16. Dostupné online . 
  15. ↑ Pamětní místa na komunistický režim . Ústav pro soudobé dějiny AV ČR . Dostupné online. 
  16. ↑ HASOŇOVÁ, Marie. Olomučanský kostel vysvětili za války. Blanenský deník. 2010-03-03. Dostupné online . 
  17. ↑ KREMR, Tomáš. Ceny města Brna za rok 2018 znají své držitele. Je mezi nimi spisovatelka Tučková nebo architekt AZ tower Burian. ČRo Brno . Český rozhlas, 2019-02-06 . Dostupné online. 
  18. ↑ FLODROVÁ, Milena (Fl). Slavnostní předání Ceny města Brna za rok 2018. encyklopedie.brna.cz . Encyklopedie dějin města Brna, 2019-02-05 . Dostupné online. 
  19. ↑ ČTK. Cenu Ústavu pro studium totalitních režimů získalo 21 laureátů. ČeskéNoviny.cz . 2023-01-19 . Dostupné online. 
  20. ↑ FALDYNOVÁ, Lada. Ústav pro studium totalitních režimů ocenil na půdě Senátu osobnosti za jejich občanské postoje a činy v dobách totalit (20.01.2023) . Kancelář Senátu Parlamentu České republiky, 2023-01-20 . Dostupné online. 

Externí odkazy