V tomto článku podrobně prozkoumáme a rozebereme téma Sémiotika, které je v průběhu let předmětem zájmu a výzkumu. Sémiotika je téma, které vyvolalo debaty v různých oblastech a oblastech, od vědy po politiku, včetně kultury a společnosti obecně. V průběhu desetiletí se Sémiotika vyvíjel a nabýval nových dimenzí, což vyvolalo neustálý zájem o pochopení jeho důsledků a důsledků. V tomto smyslu je klíčové kriticky prozkoumat různé perspektivy a přístupy související s Sémiotika, abychom prohloubili naše porozumění a vyvolali konstruktivní debatu na toto téma.
Sémiotika (z řec. σημειον sémeion, znak, označení) je nauka o znakových systémech. Oblastí jejího zájmu nejsou jen jazykové znaky, ale obecně i všechny ostatní znakové systémy (piktogramy, dopravní značky apod.). Vlastní znakové systémy s pravidly gramatickými i sémantickými mají mj. umělecké obory, náboženství, hry nebo rituály. Za zakladatele moderní sémiotiky je považován americký filosof Charles Peirce (1839–1914), jenž rozdělil znaky na ikony, indexy a symboly.
Sémiotika se podle obecně uznávaného rozdělení Charlese Morrise dělí na
Ferdinand de Saussure, považovaný za otce moderní lingvistiky, používal pro sémiotiku termínu sémiologie a její náplň definoval jako zkoumání „života znaků v lidské společnosti“. Do znakových systémů zahrnoval mj. i Morseovu abecedu, znakový jazyk neslyšících nebo hru v šachy, pozdější strukturalisté připojili řadu dalších (těsnopis, lidové kroje ad.). Lingvistika pak je disciplínou sémiologii podřazenou, neboť se jako věda zabývá jen jedním z mnoha znakových systémů. Pojmu „sémiologie“ se jako synonymu k sémiotice v některých státech dává přednost dodnes (např. ve Francii).