Rudý teror

V tomto článku bude téma Rudý teror prozkoumáno do hloubky s cílem vyčerpávajícím způsobem analyzovat jeho různé aspekty a nabídnout kompletní vizi jeho důležitosti a dopadu na dnešní společnost. V tomto směru budou řešeny jak historické, tak kulturní aspekty, stejně jako nedávné studie a zjištění související s Rudý teror. Kromě toho budou zkoumány různé pohledy a názory odborníků v této oblasti, aby bylo možné objasnit toto neustále se vyvíjející téma. Doufáme, že tento článek nejenže poskytne cenné informace, ale také podnítí úvahy a debatu o Rudý teror, aby podpořil hlubší a bohatší pochopení tohoto tématu.

Stráž u hrobu Mojseje S. Urického, Petrohrad (fotografie z 2. září 1918). Překlad nápisu na transparentu: „Smrt buržoazii a jejím pomahačům. Ať žije Rudý teror.“

Rudý teror byla v sovětském Rusku kampaň masového uvězňování a poprav vedená vládou bolševiků. Podle sovětské historiografie Rudý teror oficiálně vyhlásil dne 2. září 1918 Jakov Sverdlov, ukončen byl v říjnu 1918. Mnoho historiků, počínaje Sergejem Melgunovem, však tento pojem používá pro celé období Ruské občanské války, tedy 1918-22[1][2]. Masové represe byly vedeny bez soudních procesů tajnou policií Čeka[3], společně s elementy bolševické vojenské tajné služby GRU[4].

Záminek pro zahájení teroru bylo mnoho. Z nich například neúspěšný pokus eserů o převrat, zajetí[zdroj?] vůdce Čeky Felixe Dzeržinského, zavraždění německého velvyslance Wilhelma von Mirbacha, smrt politiků V. Volodarského a Mojseje Urického atd. Poslední kapkou byl 30. srpen 1918, kdy se eserka Fanny Kaplanová neúspěšně pokusila zabít Lenina. Přestože jeho zranění byla poměrně vážná, dokázal se Lenin zotavit (existují názory historiků, po sto letech, že šlo pouze o zinscenování atentátu, aby mohl být teror rozpoután). Kaplanová byla 3. září 1918 zastřelena, zatímco Sverdlov s Dzeržinským vyhlásili o den dříve teror proti skutečným i domnělým nepřátelům revoluce. Vyšetřováním byl pověřen vrah cara Mikuláše II., čekista Jakov Jurovskij.

Odhady počtu obětí jsou různé, nejvyšší odhadovaný počet je 1,7 miliónu lidí popravených komunisty během občanské války. Tento odhad je ale neobjektivní, neboť byl vydán bělogvardějskou komisí vedenou generálem Děnikinem (viz Masarykova slova: „Taktika připomínala Ivana Hrozného a znamenala tisíce a tisíce lidských životů, marně utracených“). Většina historiků ale hovoří v číslech mezi 60 000–200 000 popravenými.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red Terror na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sergei Petrovich Melgunov, The Red Terror in Russia, Hyperion Pr (1975), ISBN 0-88355-187-X See also: The Record of the Red Terror Archivováno 21. 12. 2018 na Wayback Machine.
  2. ↑ Nicolas Werth, Karel Bartošek, Jean-Louis Panné, Jean-Louis Margolin, Andrzej Paczkowski, Stéphane Courtois, The Black Book of Communism: Crimes, Terror, Repression, Harvard University Press, 1999, hardcover, 858 pages, ISBN 0-674-07608-7
  3. ↑ Edvard Radzinsky Stalin: The First In-depth Biography Based on Explosive New Documents from Russia's Secret Archives, Anchor, (1997) ISBN 0-385-47954-9, pages 152-155
  4. ↑ Suvorov, Viktor, Inside Soviet Military Intelligence, New York: Macmillan (1984)
  5. ↑ Fanny Kaplanová: Revolucionářka spáchala v roce 1918 atentát na Lenina. Odpovědí byl rudý teror. Reflex . 29. srpna 2018. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.