Rudolf von Hohenwart

Rudolf hrabě von Hohenwart
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	fregatní kapitán (1900)
Narození	23. května 1855 Lublaň
Úmrtí	21. ledna 1940 (ve věku 84 let) Vídeň
Místo pohřbení	Hütteldorfer Friedhof
Titul	hrabě
Choť	Constanze Münch-Bellinghausen (od 1888)
Rodiče	Karl Sigmund von Hohenwart
Příbuzní	Gilbert von Hohenwart (bratr)
Profese	námořní důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Max hrabě von Hohenwart (německy Rudolf Max Joseph Andreas Franz Karl Graf von Hohenwart zu Gerlachstein) (23. května 1855 Lublaň – 21. ledna 1940 Vídeň) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský námořní důstojník. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1872 a působení v námořní administraci střídal se službou na různých lodích. V roce 1900 byl povýšen na fregatního kapitána, krátce poté odešel do výslužby a od té doby žil v soukromí.

Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Hohenwartů povýšeného v roce 1767 do hraběcího stavu.^[1] Narodil se jako nejmladší syn vlivného politika Karla Hohenwarta (1824–1899)), který byl krátce také rakouským předsedou vlády.^[2] Rudolf vstoupil v roce 1872 k c. k. námořnictvu a v roce 1876 byl povýšen na praporčíka. Sloužil na různých lodích a v roce 1884 byl povýšen na poručíka I. třídy.^[3] Působil mimo jiné v námořní administrativě, od roku 1888 byl pobočníkem velitele námořního arzenálu^[4] a od roku 1891 byl důstojníkem na vlajkové lodi Kronprinz Erzherzog Rudolf. Od roku 1895 byl velitelem lodi Don Juan d'Austria^[5] a v 1897 byl povýšen na korvetního kapitána.^[6] Nakonec byl přednostou vojenského oddělení oblastního námořního velitelství v Terstu^[7] a k datu 1. ledna 1900 byl povýšen do hodnosti fregatního kapitána.^[8] Krátce poté odešel do výslužby, za zásluhy byl nositelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile, Jubilejní pamětní medaile a Služebního odznaku pro důstojníky III. třídy.

Po zániku monarchie a ovdovění žil nějakou dobu v Nice,^[9] později se usadil ve Vídni, kde také zemřel. Byl posledním potomkem svého rodu, spolu s rodiči a sourozenci je pohřben v rodové hrobce na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hütteldorf.^[10]

V roce 1888 se v kostele sv. Leonarda ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Konstancií von Münch-Bellinghausen (1859–1919), dcerou hesenského diplomata a dvořana Josefa Heinricha Münch-Bellinghausena (1800–1861).^[11] Manželství zůstalo bez potomstva.

Rudolf měl devět sourozenců, z nichž šest zemřelo v dětství, mimo jiné Rudolfův bratr-dvojče Maxmilián (1855–1859). Nejstarší bratr Hugo (1849–1905) sloužil v armádě jako rytmistr, další bratr Gilbert (1854–1931) byl diplomatem a nakonec rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku. Jejich sestra Marie Terezie (1858–1939) byla manželkou hraběte Maxmiliána Seilern-Aspanga (1845–1889), který také působil v diplomacii a zemřel v Haagu.^[12]