Tento článek se bude věnovat tématu Rudolf von Hohenwart, které v poslední době vzbuzuje rostoucí zájem. Z různých pohledů a přístupů toto téma vyvolalo debaty a úvahy v různých oblastech, jako je společnost, kultura, politika, ekonomika a věda. Budou prozkoumány jeho důsledky, jeho vývoj v průběhu času a jeho relevance dnes s cílem nabídnout komplexní a podrobnou vizi Rudolf von Hohenwart. Budou zkoumány jeho různé dimenze, analyzovány jeho důsledky, jeho vliv na globální úroveň a jeho budoucí projekce. Prostřednictvím hluboké a vyčerpávající analýzy je cílem přispět k porozumění a znalostem Rudolf von Hohenwart, a tím obohatit debatu a úvahy o tomto nepochybně důležitém tématu.
Rudolf hrabě von Hohenwart | |
---|---|
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | fregatní kapitán (1900) |
Narození | 23. května 1855 Lublaň |
Úmrtí | 21. ledna 1940 (ve věku 84 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Hütteldorfer Friedhof |
Titul | ![]() |
Choť | Constanze Münch-Bellinghausen (od 1888) |
Rodiče | Karl Sigmund von Hohenwart |
Příbuzní | Gilbert von Hohenwart (bratr) |
Profese | námořní důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Rudolf Max hrabě von Hohenwart (německy Rudolf Max Joseph Andreas Franz Karl Graf von Hohenwart zu Gerlachstein) (23. května 1855 Lublaň – 21. ledna 1940 Vídeň) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský námořní důstojník. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1872 a působení v námořní administraci střídal se službou na různých lodích. V roce 1900 byl povýšen na fregatního kapitána, krátce poté odešel do výslužby a od té doby žil v soukromí.
Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Hohenwartů povýšeného v roce 1767 do hraběcího stavu.[1] Narodil se jako nejmladší syn vlivného politika Karla Hohenwarta (1824–1899)), který byl krátce také rakouským předsedou vlády.[2] Rudolf vstoupil v roce 1872 k c. k. námořnictvu a v roce 1876 byl povýšen na praporčíka. Sloužil na různých lodích a v roce 1884 byl povýšen na poručíka I. třídy.[3] Působil mimo jiné v námořní administrativě, od roku 1888 byl pobočníkem velitele námořního arzenálu[4] a od roku 1891 byl důstojníkem na vlajkové lodi Kronprinz Erzherzog Rudolf. Od roku 1895 byl velitelem lodi Don Juan d'Austria[5] a v 1897 byl povýšen na korvetního kapitána.[6] Nakonec byl přednostou vojenského oddělení oblastního námořního velitelství v Terstu[7] a k datu 1. ledna 1900 byl povýšen do hodnosti fregatního kapitána.[8] Krátce poté odešel do výslužby, za zásluhy byl nositelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile, Jubilejní pamětní medaile a Služebního odznaku pro důstojníky III. třídy.
Po zániku monarchie a ovdovění žil nějakou dobu v Nice,[9] později se usadil ve Vídni, kde také zemřel. Byl posledním potomkem svého rodu, spolu s rodiči a sourozenci je pohřben v rodové hrobce na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hütteldorf.[10]
V roce 1888 se v kostele sv. Leonarda ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Konstancií von Münch-Bellinghausen (1859–1919), dcerou hesenského diplomata a dvořana Josefa Heinricha Münch-Bellinghausena (1800–1861).[11] Manželství zůstalo bez potomstva.
Rudolf měl devět sourozenců, z nichž šest zemřelo v dětství, mimo jiné Rudolfův bratr-dvojče Maxmilián (1855–1859). Nejstarší bratr Hugo (1849–1905) sloužil v armádě jako rytmistr, další bratr Gilbert (1854–1931) byl diplomatem a nakonec rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku. Jejich sestra Marie Terezie (1858–1939) byla manželkou hraběte Maxmiliána Seilern-Aspanga (1845–1889), který také působil v diplomacii a zemřel v Haagu.[12]