V dnešním světě je Rozšíření poznání dobra téma nebo osoba, která získala velký význam díky svým dopadům v různých oblastech společnosti. Ať už na politické, sociální, ekonomické nebo kulturní úrovni, Rozšíření poznání dobra upoutal pozornost odborníků i občanů a vyvolal kolem ní intenzivní debatu. Jeho vliv se rozšiřuje globálně a způsobuje významné změny, které ovlivňují miliony lidí po celém světě. Protože Rozšíření poznání dobra je i nadále předmětem zájmu a výzkumu, je zásadní podrobně analyzovat jeho důsledky a důsledky, abychom lépe porozuměli jeho významu v současnosti. V tomto článku se ponoříme do fenoménu Rozšíření poznání dobra, prozkoumáme jeho původ, vývoj a budoucí projekce, abychom osvětlili jeho skutečný význam a rozsah.
Rozšíření poznání dobra (čínsky v českém přepisu č’ liang-č’, pchin-jinem zhì liángzhī, znaky 致良知) je jeden z pojmů neokonfuciánské filozofie, zásadní pro Wang Jang-mingovu školu mysli.
Neokonfuciánský filozof Ču Si (1130–1200) učil, že svatost či moudrost lze dosáhnout „rozšířením (morálního) poznání“ studiem, „zkoumáním věcí“ (ke-wu).[1] Cílem studia bylo získáním znalostí o vnějším světě a pochopení principu li společného všem věcem. Wang Jang-ming však tvrdil, že princip li je přítomen v mysli/srdci každého člověka[1] a definoval poznání především jako poznání morální, poznání dobra ve vlastním srdci.[2] Učil, že Ču Siho důraz na učení z knih, získávání znalostí, jenom odvádí studenty od toho podstatného, od „učinění úmyslů správnými“ (jak redefinoval termín ke-wu), hledání principu v mysli, vnitřního mravního sebezdokonalování, jehož cílem bylo uvědomit si dobro ve svém srdci/mysli a rozšířit je na všechny věci v každodenním životě.[1] Výsledkem takto pojatého sebezpytování bylo očištění mysli od sobeckých tužeb a její náprava a nakonec dosažení moudrosti. [2]