Rogožarski SIM-X

V dnešním světě se Rogožarski SIM-X stal opakujícím se tématem, které pokrývá různé oblasti zájmu. Od politiky po technologii, kulturu a společnost obecně, Rogožarski SIM-X upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho důležitost a relevanci nelze podceňovat a jeho dopad pociťujeme na všech úrovních společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Rogožarski SIM-X, od jeho původu až po jeho vliv na každodenní životy lidí. Budeme analyzovat jeho vývoj v čase a zkoumat jeho důsledky pro budoucnost.

Rogožarski SIM-X
Rogožarski SIM-X
Rogožarski SIM-X
Určenícvičný a sportovní letoun
VýrobceRogožarski
ŠéfkonstruktérSima Milutinovič
První let1936
Zařazeno1937
Vyřazeno1944
UživatelJugoslávie
Chorvatsko
Výroba1937-1941
Vyrobeno kusů21
Vyvinuto z typuRogožarski SIM-II, Rogožarski SIM-VIII
VariantySIM-X, SI-GIP, SIM-Xa
Další vývojRogožarski SIM-XII-H
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rogožarski SIM-X (srbsky: Рогожарски СИМ-X) bylo jugoslávské jednomotorové dvoumístné sportovní a turistické letadlo, ale v prvé řadě bylo používáno jako cvičné letadlo pro základní výcvik vojenských pilotů v letectvu Království Jugoslávie. Letoun vznikl v roce 1936, byl navržen a postaven v bělehradské továrně Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski.[1]

Rogožarski SIM-X a Walter NZR 120 (1937)

Vznik a vývoj

Letoun SIM-X byl navržen Simou Milutinovičem, konstruktérem a technickým ředitelem firmy Rogožarski, počátkem roku 1936. Touto konstrukcí hornoplošníku typu parasol navázal na pozitivní zkušenosti se stavbou předchozích svých letounů SIM-II a SIM-VIII. První zkušební let se uskutečnil koncem roku 1936, kdy bylo letadlo registrováno pod imatrikulací YU-PDY.[2]

Po provedení podrobných zkušebních letů továrnou byly jugoslávskému letectvu nabídnuty další zkoušky. Ty byly provedeny ve vojenské pilotní škole v Novém Sadu. Hodnotící komise zjistila určité drobné nedostatky, ale jinak dostal letoun výjimečné hodnocení. Po ukončení a vyhodnocení testů bylo objednáno 20 letadel. Sériové letouny měly drobnou úpravu, když motor získal ochranný, prstencový kryt NACA. V roce 1938 pro 2. výrobní sérii byl použit modernizovaný motor NZR 130 o výkonu 130 k.[3]

SIM-X s motorem NZR 130 (Aerophile June 1938)

Když Jugoslávské královské letectvo chtělo vybrat nejvhodnější hydroplán pro výcvik pilotů, tak se v roce 1937 obrátilo na továrnu Rogožarski a zadalo provedení projektu cvičného hydroplánu, který by svým vlastnostmi odpovídal školnímu letadlu SIM-X. Protože nebylo možné provést jednoduchou úpravu (přizpůsobení stávajících letadel SIM-X) pro instalaci plováků EDO, navrhl hlavní konstruktér Sima Milutinovič nový, větší letoun Rogožarski SIM-XII-H s výkonnějším motorem Walter Major 6 (190 k/139,7 kW).

Walter NZ-120

Popis letounu

Konstrukce letounu byla celodřevěná s výjimkou ocasních ploch, které byly svařeny z ocelových trubek. Křídlo bylo dřevěné konstrukce se zaoblenými konci a bylo pokryto plátnem. Křídlo bylo upevněno v baldachýnu pomocí 4 závěsů a navíc byla konstrukce vyztužena profilovými dráty. Trup oválného průřezu byl vyroben ze dřeva a byl potažen překližkou. Posádka seděla za sebou v tandemovém uspořádání a za pilotním sedadlem byl malý prostor pro zavazadla.[1]

Podvozek se širokým rozchodem kol byl pevný, vyrobený z ocelových trubek vysoké pevnosti, který umožňoval přistávat i na velmi členitém terénu.[4]

Palivová nádrž byla umístěna ve střední části mezi křídly. Motor Walter NZR 120 byl upevněn na motorovém loži z ohýbaných trubek. Vlastní motor byl vyráběn v pobočném závodě továrny Walter, v továrně Svetozar Vlajkovič Bělehrad.[5]

Varianty

Rogožarski SIM-X
První varianta s motory Walter NZR 120 o výkonu 120 k. Postaveno celkem 21 strojů (jeden prototyp v roce 1936, deset v roce 1937 a 10 v roce 1938).
Rogožarski SI-GIP
Druhá varianta s motorem Gipsy Major I o výkonu 132 k. V roce 1940 byl postaven pouze jeden letoun. Protože letadlo nesplňovalo všechny požadavky a očekávání velení jugoslávského letectva, zůstal tento model v jediném prototypu.[6]
Rogožarski SIM-Xa
Varianta výcvikového letounu pro noční létání podle přístrojů s motorem Walter NZR 120, jediná přestavba původního SIM-X provedená v roce 1941.[7] Toto letadlo bylo dokončeno 31. března 1941. Armáda ho převzala 6. dubna 1941 a letoun byl přeletěn na letiště Veliki Radinci (Sremska Mitrovica). Zde se po něm veškeré stopy ztrácí. Předpokládá se, že jej posádka za dubnové války (po 6. dubnu 1941) zapálila spolu s jinými letadly, aby nepadl do rukou nepřítele.

Operační historie

První série 10 letadel SIM-X byla dodána jugoslávskému letectvu v roce 1937. Druhá série - rovněž 10 letounů - byla vyrobena a dodána v roce 1938. Původně byl letoun používán ve vojenských pilotních školách jako přechodový typ z letadel základního výcviku (Zmaj Fizir FN) na silnější stroje (Zmaj Fizir FP-2 a PVT). Později už sloužil jen jako školní letadlo pro počáteční výcvik vojenských pilotů. Ve vojenském letectvu se uplatnil od roku 1937, kdy byl poprvé použit v pilotních školách a později celá řada těchto letadel byla nasazena do výcvikových perutí. Na příkaz velitelství letectva byly přeřazeny tři zcela nové SIM-X v roce 1938 do Aeroklubu (imatriklace YU-PFJ, YU-PFK, YU-PFL). Tyto letouny byly použity pro výcvik civilních a sportovních pilotů. Celkem Aeroklub používal pět letadel (mimo prvního imatrikulovaného letounu YU-PDY ještě YU-PDZ).[2] Všechna tato letadla SIM-X z aeroklubu byla v předvečer války vrácena do vojenské služby.[6]

Většina letadel SIM-X byla zničena během německo-italské invaze do Jugoslávie během roku 1941 (dubnová válka). Německé síly ukořistily tři letouny (jeden v Zemunu a dva v Lazarevaci). Jejich další osud není znám. Vzdušné síly chorvatského nezávislého státu používaly jeden letoun SIM-X (označení 7301) až do roku 1943, kdy byl zničen po nouzovém přistání.

Uživatelé

Specifikace

Údaje dle[1][7]

Technické údaje

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 6,96 m
  • Výška: 2,70 mm
  • Nosná plocha: 18,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 543 kg
  • Vzletová hmotnost: 785 kg
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový devítiválcový motor Walter NZR 120 s reduktorem
  • Výkon pohonné jednotky:
    • vzletový: 135 k (99,3 kW) při 1750 ot/min
    • nominální: 120 k (88,3 kW) při 1400 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy

Výkony

  • Maximální rychlost: 202 km/h
  • Cestovní rychlost: 168 km/h
  • Nejmenší rychlost: 72 km/h
  • Dostup: 5 500 m
  • Dolet: 560 km
  • Vytrvalost: 3:45 h
  • Stoupavost: 4,17 m/s

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rogožarski SIM-X na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c -, lva. Turistický sportovní letoun SIM-X s motorem Walter NZR 120 HP. Letectví. Únor 1937, roč. XVII. (1937), čís. 2, s. 86. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Civil Aircraft Register - Yugoslavia . airhistory.org.uk . Dostupné online. 
  3. ↑ SCHMID, J. ing. Nová jugoslávská letadla Rogožarski. Letectví. Srpen 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 8, s. 320–321. Dostupné online. 
  4. ↑ Станојевић, Д .; Јанић, Ч; (12/1982.). „Животни пут и дело једног великана нашег ваздухопловства - светао пример и узор нараштајима“ (v srbštině). Машинство (YU-Београд: Савез инжењера и техничара Југославије) 31: 1867 - 1876.
  5. ↑ -, h. Pobočný závod firmy Walter v Bělehradě S. Vlajkovič i komp.. Letectví. Listopad 1929, roč. IX. (1929), čís. 11, s. 388–392. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Петровић, Огњан М. (3/2004). „Војни аероплани Краљевине СХС/Југославије (Део II: 1931 – 1941.)". (v srbštině), Београд: МВЈ Лет 3. ISSN 1450-684X
  7. ↑ a b Rogožarski SIM-X . all-aero.com . Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-11. 

Literatura

  • GREY, C.G. (1972). Jane's All the World's Aircraft 1938. London: David & Charles. ISBN 0-7153-5734-4.
  • GUNSTON, Bill (1989). World Encyclopaedia of Aero Engines (2nd ed.). Wellingborough: Patrick Stephens Ltd. ISBN 1-85260-163-9.
  • Encyclopedia of World Aircraft. Prospero Books. ISBN 1-894102-24-X.
  • JANIČ, Čedomir; PETROVIČ, Ognjan (2011). The Century of Sport Aviation in Serbia (Short History of Aviation in Serbia). Beograd: Aerokomunikacije. s. 1–16., ISBN 978-86-913973-2-6
  • JOVANOVIČ, dr. Branislav (2002). "Vazduhoplovna industrija Jugoslavije (I)". (v srbštině). Beograd: Аеромагазин. Бр.52: s. 26–28.

Související články

Externí odkazy