V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Revoluční (Praha), které je dnes velmi důležité. Revoluční (Praha) je koncept, který vyvolal velký zájem a debatu v různých oblastech, generuje protichůdné názory a odlišné pohledy. V tomto smyslu je klíčové podrobně analyzovat všechny aspekty související s Revoluční (Praha), abychom pochopili jeho skutečný rozsah a dopad. V celém tomto článku se budeme zabývat různými přístupy, výzkumy a úhly pohledu, které čtenáři umožní získat komplexní pohled na Revoluční (Praha). Dále budeme zkoumat jeho vývoj v čase a také jeho vliv v různých kontextech a situacích. Prezentací dat, analýz a úvah se snažíme nabídnout úplný a aktualizovaný pohled na Revoluční (Praha), abychom přispěli k diskusi a zvýšili znalosti o tomto velmi relevantním tématu.
| |||
---|---|---|---|
![]() Revoluční ulice | |||
Umístění | |||
Stát | ![]() | ||
Město | Praha | ||
Městská část | Praha 1 | ||
Část obce | Staré Město, Nové Město | ||
Poloha | 50°5′27,35″ s. š., 14°25′39,8″ v. d. | ||
Začíná na | Náměstí Republiky | ||
Končí na | Štefánikův most | ||
Další údaje | |||
Délka | 295 m | ||
Šířka | 24 m | ||
PSČ | 110 00 | ||
Kód ulice | 467600 | ||
![]() | |||
![]() | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Revoluční ulice v Praze 1 vede přibližně severojižním směrem a spojuje Náměstí Republiky a Štefánikův most. Tvoří hranici mezi dvěma městskými částmi, liché adresy na západní straně patří do Starého Města a sudé adresy na východní straně jsou součást Nového Města.
V roce 2017 pražský magistrát připravoval rekonstrukci ulice, při níž plánoval rozšířit chodníky a vysadit stromy.[1] Ulice je obousměrná, pouze v úseku vjezd/výjezd z garáží náměstí Republiky jednosměrná pro automobily ve směru náměstí Republiky. Ulicí vede tramvajová trať v obou směrech. Ulice měří asi 295 m.[2]
Revoluční ulice kopíruje půdorys středověkého opevnění za pásmem hradeb Starého Města. Podle zprávy komise z května 1617 to byla „blátivá strouha od Prašné brány až k Vltavě, všude jsou haldy odpadků, nános a bláto“.[3]
Zásah do urbanismu představovalo zbourání Eliščiných lázní nebo nový řetězový most císaře Františka Josefa I., který byl vystavěn v letech 1865–1868 a inicioval další souvislou zástavbu široké ulice.
V první polovině 20. století se západní strana ulice výrazně změnila rozšířením vozovky stržením domů, ale i architektonickou proměnou jednotlivých objektů. Vybudování Švermova (dnes Štefánikova) mostu během roku 1950 s rozšířením vozovek jeho nájezdů zabránilo uzavření ulice nárožním objektem.[4]
V okolí křižovatky s Dlouhou ulicí byly po druhé světové válce zbořeny další domy. Díky tomu zde vznikla řada modernistických budov, která začíná Palácem Merkur u břehu řeky Vltavy a končí Palácem Kotva u náměstí Republiky.
Revoluční ulice se stala v návaznosti na Štefánikův most vhodnou komunikací pro dopravní obsluhu historické části města.[4]
Názvy ulice se měnily: