V dnešním světě se Reimiro stalo tématem velkého významu a zájmu široké veřejnosti. Ať už pro svůj sociální dopad, historický význam nebo vliv na každodenní život, Reimiro upoutal pozornost mnoha lidí po celém světě. Od svého vzniku až po jeho vývoj a možné budoucí důsledky vyvolal Reimiro rozsáhlou debatu a diskusi v různých oblastech. V tomto článku důkladně prozkoumáme Reimiro a jeho mnohé aspekty s cílem poskytnout široký a komplexní přehled tohoto tématu.
Reimiro (psáno také rei miro) je náhrdelník, který patří k původní hmotné kultuře obyvatel Velikonočního ostrova. Má podobu plochého ležatého půlměsíce, který je na obou cípech zakončen lidskými hlavami vyobrazenými z profilu a obrácenými proti sobě. Význam je předmětem sporů: podle jedné teorie je reimiro symbolem měsíčního boha a vyjadřuje důležitost fází Měsíce pro zemědělství, podle druhé znázorňuje polynéské kanoe a první osadníky, kteří v nich na ostrov připluli.[1]
Reimiro bylo obvykle zhotoveno ze dřeva stromu toromiro, výrobce je po dokončení vyleštil, opatřil vyvrtanými otvory na provlečení šňůrky a podélným zářezem, který se vyplnil práškem z rozdrcených mušlí. Výraz rei miro znamená v rapanuištině dřevěný přívěsek, byla však nalezena také reimira z velrybích kostic. Šperk nosili muži i ženy z náčelnické vrstvy při slavnostních příležitostech jako odznak společenského postavení. Zachovalo se svědectví jistého cestovatele, který viděl hodnostáře okrášleného šesti půlměsíci: dva měl pověšeny okolo krku a po dvou na každém rameni.[2] Nejdelší známý náhrdelník byl dlouhý 92 cm. Reimiro bývalo zdobeno vyřezávanými ornamenty, na dvou exemplářích uložených v Britském muzeu se také našly nápisy v dosud nerozluštěném písmu rongorongo.
Jako symbol tradiční domorodé kultury zobrazuje také vlajka Velikonočního ostrova červené reimiro na bílém podkladu.[3] Šperky podobného tvaru se nosí i na jiných ostrovech Tichomoří, nebývají však opatřeny lidskými hlavami.