RIA Novosti

V následujícím článku prozkoumáme do hloubky fascinující svět RIA Novosti. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad se ponoříme do mnoha aspektů, které činí RIA Novosti tématem zájmu pro lidi všech věkových kategorií a profesí. Na těchto stránkách objevíme důležitost RIA Novosti v moderní společnosti a její význam v různých oblastech. Ať už jste odborníkem v oboru nebo objevujete RIA Novosti poprvé, tento článek vám poskytne úplný a aktuální přehled tohoto vzrušujícího tématu.

RIA Novosti
Základní údaje
Právní formaunitary enterprise
Datum založení24. června 1941
Datum zánikuprosinec 2013
PředchůdceAgentstvo pečati Novosti
Adresa sídlaMoskva, Rusko
Souřadnice sídla55°44′15,4″ s. š., 37°35′24,94″ v. d.
Charakteristika firmy
Oblast činnostizpravodajská média
Produktyzpravodajství
Mateřská společnostRusko dnes
MajitelRusko dnes
Dceřiná společnostANO TV-Novosti
Identifikátory
Oficiální webria.ru
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Newsroom RIA Novosti Moskva

RIA Novosti, Ruská informační agentura Novosti (rusky Российское агентство международных новостей «РИА Новости») je ruská státní[1] zpravodajská agentura pro mezinárodní informace se sídlem v Moskvě. Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).[2]

8. dubna 2014 Rosskomnadzor registroval RIA Novosti jako tiskovou agenturu a internetové noviny jako součást agentury Rusko dnes. Rusko dnes působí v Rusku pod starým názvem RIA Novosti.

Činnost a záběr agentury

Ředitelka RIA Novosti Světlana Mironjuk s Ayadem Madanim, ministrem kultury Saúdské Arábie

Agentura vydávala zprávy a informace o sociálně-politických, ekonomických, vědeckých a finančních tématech na internetu a posílá e-mailem v hlavních evropských jazycích, stejně jako v perštině, japonštině, čínštině a arabštině.[3] Měla zpravodajskou síť v Rusku, Společenství nezávislých států a více než 40 dalších zemích mimo SNS.[3] Mezi její klienty patřili prezidentská administrativa, ruská vláda, Rada federace, Státní duma, ministerstva a vládní úřady, správy ruských regionů, zástupci ruských a zahraničních obchodních kruhů, diplomatické mise, a veřejné organizace.[3]

Historie

Historie agentury sahá do 24. června 1941, kdy dva dny po napadení Sovětského Svazu byla založena Sovětská informační kancelář (Советское Информационное Бюро; Совинформбюро). Byla založena usnesením vlády Sovětského svazu a ÚV KSSS. Jejím hlavním úkolem bylo přinášet informace o zahraničních vojenských událostech a o událostech v domácím životě. V jisté době byl vydáván bulletin v papírové podobě a vysílán v rádiu (od 14. října 1941 do 3. března 1942). Hlavním úkolem bylo sestavovat zprávy o situaci na frontové válečné linii, situaci na domácí frontě a v partyzánském hnutí.[3]

Existoval stereotyp, podle kterého všichni sovětští váleční fotografové pracovali podobným způsobem. Mnoho fotografů mělo svůj vlastní osobitý styl i při zjevné inscenované fotografii pro noviny. Sovětská cenzura ve skutečnosti ve fotografiích vytvořila stejný typ obrazu války. Mnoho autorových materiálů, pořízených v přední linii i v týlu, nebylo povoleno zveřejnit. Spolu s živými záběry byl zničen také individuální pohled fotografa. Vizualizací historie určitým způsobem cenzura připravila budoucí generace nejen o příležitost pochopit a přehodnotit válečnou dobu, taková politika způsobila také nenapravitelné škody z kulturního hlediska, protože představovala sovětskou válečnou fotografii zkresleně.[4]

Ruská informační agentura Novosti vznikla v září roku 1991 na základě spojení IAN a RIA. Vyhláškou ruského prezidenta ze dne 22. srpna 1991 podléhala RIA Novosti kompetencím Ministerstva tisku a informací. RIA Novosti měla přibližně 80 kanceláří v zahraničí, více než 1500 odběratelů v zemích SNS a asi sto v dalších zemích.[3] Poslední[zdroj?] hlavní editorkou a generální ředitelkou agentury byla Světlana Mironjuková.[3]

Sloučení

Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).

RIA Novosti byla poslední ruskou státní organizací, která se díky nárokům klientů z celého světa snažila o vyvážené zpravodajství. Informovala i o tématech, s nimiž měl Kreml problémy, a o stanoviscích opozice. Novou agenturu Rusko dnes povede Putinův příznivce, ultrakonzervativní Dmitrij Kiseljov. Podle kritiků a opozice se tak dovršuje trend velmi silné státní kontroly nad ruským státním mediálním sektorem.[2]

Sankce

V polovině května 2024 se zástupci členských zemi Evropské unie shodli na uvalení sankcí proti čtyřem mediálním subjektům, které šíří ruskou propagandu. Kromě agentury RIA novosti jde o platformu Voice of Europe a listy Izvestija a Rossijskaja gazeta.[5][6]

Abecední seznam fotografů

Pro agenturu pracovali následující fotoreportérky a fotoreportéři:

A

Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942

B

C

D

E

F

G

Ch

I

J

K

Oleg Knorring: Sovětští vojáci podminovávají železniční trať poblíž Moskvy Rusko, Moskva, prosinec 1941

L

M

N

O

P

R

S Š

T

U

V

Z

Dar

V roce 2011 darovala sto historických fotografií ze svých archivů, které byly nahrány na úložiště volných obrázků Wikimedia Commons.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Country profile: Russia - Media. BBC News
  2. ↑ a b Putin s okamžitou platností ruší RIA Novosti a Hlas Ruska | 9. 12. 2013. Britské listy . 2013-12-09 . Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f The Russian News & Information Agency RIA Novosti
  4. ↑ Александр Капустянский: фотограф, пожертвовавший именем, чтобы снимать войну. republic.ru . . Dostupné online. (rusky) 
  5. ↑ ČTK. Členské státy EU se shodly na uvalení sankcí proti Voice of Europe. ČT24 . Česká televize, 2024-05-15 . Dostupné online. 
  6. ↑ ČTK. Voice of Europe, RIA Novosti, Izvestija a Rossiskaja Gazeta. Unie uvalí sankce na čtyři média. irozhlas.cz . Český rozhlas, 2024-05-15 . Dostupné online. 
  7. ↑ Nikon Europe. www.nikon.ru . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-11. 
  8. ↑ Первая национальная школа телевидения | Фоторепортаж. www.1tvs.ru . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-12. 

Externí odkazy