Dnes je Páni z Pirkštejna tématem zájmu a diskusí v různých oblastech. Jeho relevance přesáhla hranice a vytvořila všechny typy názorů a pozic. Jak na akademické půdě, tak ve veřejné sféře si Páni z Pirkštejna získal pozornost odborníků i laické veřejnosti. Tento fenomén vyvolal rostoucí zájem o pochopení jeho důsledků a důsledků, stejně jako o hledání řešení a alternativ, jak jej účinně řešit. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Páni z Pirkštejna, abychom analyzovali jeho dopad a nabídli komplexnější pohled na toto téma.
Páni z Pirkštejna | |
---|---|
![]() | |
Země | České království |
Mateřská dynastie | Páni z Lipé |
Zakladatel | Čeněk z Ojvína |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Páni z Pirkštejna, též Ptáčkové z Pirkštejna, byli jedním z nejstarších a nejvýznamnějších českých a později moravských panských rodů.
Páni z Pirkštejna pocházeli pravděpodobně z rozrodu pánů z Lipé. Za zakladatele rodu pánů z Pirkštejna je považován Čeněk z Ojvína, bratr Jindřicha z Lipé. Své jméno přijali podle hradu Sloup (Perkenstein – odsud Pirkštejn),[1] který se stal hlavním rodovým sídlem. Čeněk z Pirkštejna získal sňatkem s Jitkou z Honcovic další statky na Moravě. Jejich syn Jan Ješek Ptáček z Pirkštejna značně rozšířil rodový majetek. Hrad Sloup směnil za městečko a panství Polná, později zakoupil i městečko Rataje nad Sázavou, ke kterému patřily dva hrady, z nichž jeden Ješek přejmenoval v souladu s rodovým jménem na Pirkštejn. Jeho syn Jan byl pravděpodobně jedním ze signatářů stížného listu proti upálení Jana Husa. Jinak však Jan Ptáček z Pirkštejna vystupoval jako nepřítel kališníků. Spolu s Petrem II. ze Šternberka se účastnil i vojenských akcí proti nim. Posledním mužským příslušníkem rodu se stal Hynce Ptáček z Pirkštejna (neobvyklé jméno Hynce, je původní domácí podoba německého jména Heinrich, později přepisovaná jako Hynek). Ten stál z počátku stejně jako jeho otec na královské straně, poté ovšem přešel ke kališníkům. Hynce proslul jako politik a diplomat, jeho schopností si vážil jak císař Zikmund Lucemburský, tak další diplomat a pozdější papež Pius II., Eneáš Silvius Piccolomini. Jím rod po meči vymřel.