V dnešním světě je Pryšec mandloňovitý problém, který ve společnosti stále získává na významu. Pryšec mandloňovitý již dlouho přitahuje zájem lidí všech věkových kategorií a kulturních prostředí. Ať už pro svůj působivý technologický pokrok, kontroverzní politická rozhodnutí nebo inovativní umělecké návrhy, Pryšec mandloňovitý nepřestává překvapovat a vyvolávat debaty. V průběhu let byl Pryšec mandloňovitý v médiích opakujícím se tématem a vyvolal zájem výzkumníků a akademiků z různých oborů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Pryšec mandloňovitý, analyzujeme jeho dnešní vliv a možné dopady, které by mohl mít v budoucnu.
![]() | |
---|---|
![]() | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
Čeleď | pryšcovité (Euphorbiaceae) |
Rod | pryšec (Euphorbia) |
Binomické jméno | |
Euphorbia amygdaloides L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) je vytrvalá stálezelená bylina z čeledi pryšcovité.
Lodyha uprostřed trsu přímá, na okrajích vystoupavá, červeně naběhlá zvláště v předjaří. Dorůstá do výšky 15–80 cm.[1] Listy obvejčité z vrchní části tmavě zelené, ze spodní části nafialovělé. Směrem ke květnímu vrcholu se zmenšují a znatelně zužují. Kvete žlutě během dubna až června. Plodem je vejcovitá tečkovaná tobolka.[2]
Vyskytuje se především v jižní Evropě. Severní hranice rozšíření protíná Českou republiku a Polsko. Na východě zasahuje po Krymský poloostrov.
Pro terapeutické účely se používá nať a četstvá šťáva. Rostlina má silný laxativní a emetický účinek. Podle literatury je vodný extrakt z byliny účinný při léčbě sarkomu. V Československu byla rostlina používána jako antikarcinogen. Čerstvá šťáva z rostliny ve Francii se používá k odstranění bradavic a mozolů.