V dnešní době je Provincie Cuenca tématem na rtech každého. Ať už kvůli své historické relevanci, jejímu dopadu na společnost nebo svému vlivu v dnešním světě, Provincie Cuenca se stal předmětem zájmu výzkumníků, akademiků a široké veřejnosti. V tomto článku prozkoumáme toto téma do hloubky z různých úhlů pohledu, analyzujeme jeho původ, vývoj a důsledky v různých oblastech. Dále se pokusíme poskytnout úplný a podrobný přehled Provincie Cuenca, který se bude zabývat jeho pozitivními i negativními aspekty. Provincie Cuenca je bezpochyby fascinující téma, které vzbuzuje zvědavost mnohých a jsme si jisti, že informace, které zde představíme, budou naše čtenáře velmi zajímat.
provincie Cuenca Provincia de Cuenca | |
---|---|
![]() | |
Geografie | |
Hlavní město | Cuenca |
Souřadnice | 40° s. š., 2° z. d. |
Rozloha | 17 141 km² |
Časové pásmo | UTC+01:00 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 197 606 (2024) |
Hustota zalidnění | 11,5 obyv./km² |
Jazyk | španělština |
Národnostní složení | Španělé |
Správa regionu | |
Stát | ![]() |
Nadřazený celek | Kastilie – La Mancha |
Podřízené celky | 238 obcí |
Zastoupení v kongresu: | 3 křesla |
Zastoupení v senátu: | 4 křesla |
Mezinárodní identifikace | |
ISO 3166-2 | ES-CU |
NUTS | ES423 |
Oficiální web | www |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cuenca je španělskou provincií v autonomním společenství Kastilie – La Mancha, v centrálním Španělsku, v někdejší Nové Kastilii. Provincie má přibližně 198 tisíc[1] obyvatel. V hlavním městě Cuenca žije asi jedna třetina obyvatel. Provincie má celkově 238 obcí, z nichž jen sedm kromě města Cuenca má více než 5000 obyvatel. Podnebí je kontinentální s horkým létem a poměrně studenou zimou.
Hraničí s provinciemi Valencie, Albacete, Ciudad Real, Toledo, Madrid, Guadalajara a Teruel.
Provincie se přirozeně dělí na dva krajinné celky. Na severu a západ se zvedá Cuencká vysočina (Serranía de Cuenca), jejímž nejvyšším vrcholem je 1 800 m vysoká hora Cerro San Felipe, na jihu a západě je rovina Mancha. Nejvýznamnějším tokem Vysočiny je Júcar s přítoky. V rovině je to Guadiela, přítok řeky Tajo, nejvýznamnější zdroj vody. Smrkové lesy na Serranía de Cuenca jsou známé v celém Španělsku.
Tradičně se v horské části provincie lidé věnovali chovu dobytka a v rovině obilnářství. Kromě toho je zde těžba dřeva a hornictví (železo, měď, sůl, ledek), poslední uvedené odvětví upadá. V roce 2004 (2. čtvrtletí) se 49,6 % pracovních sil vyskytovalo v sektoru služeb, 21,6 % v zemědělství, 17,1 % stavebnictví a jen 11,8 % v průmyslu.
Provincie Cuenca patří k nejméně zalidněným v celém Španělsku. V roce 2006 měla téměř 209 tisíc obyvatel, v roce 2008 více než 217 tisíc, v roce 2020 už pouze 196 tisíc.
Největší obce jsou (stav k 1. lednu 2014):
V osmém století na strategickém kopci mezi dvěma řekami postavili pevnost Maurové. Během reconquisty byla pevnost několikrát neúspěšně obléhána, až v roce 1177 dobyl pevnost Alfons VIII. Kastilský a záhájil novou éru města. Vybudoval katedrálu, jednu z prvních v gotickém slohu na Pyrenejském poloostrově, založil mincovnu a další stavby. V 16. století byl vybudován klášter a přestavěné maurské pevnosti si ustanovila sídlo Inkvizice.
Kromě historických budov, kostelů a kláštera má město řadu muzeí a uměleckých galerií.
V osmém století Maurové vybudovali na těžko přístupném skalnatém kopci pevnost, kterou během reconquisty po devíti měsících obléhání dobyl kapitán krále Alfonsa VIII. Ve 14. století na hradě žil spisovatel Don Juan Manuel, který v roce 1335 napsal jednu z prvních próz v kastilské španělštině.
Od roku 1966 je v budově hradu hotel Parador se čtrnácti pokoji a také restaurace. S hradem sousedí malá vesnice s několika kostely.
Na kopci existovalo keltské osídlení již před příchodem prvních Římanů. Římané si osídlení podmanili kolem roku 140 př. n. l., následně okolo roku 72 př. n. l. se stalo hlavním městem regionu. Největší růst město zažilo během prvního století našeho letopočtu, kdy byla vystavěna většina současných monumentů: amfiteátr pro 5500 lidí, divadlo, fórum, lázně, cirkus (antické sportoviště). Od třetího století město upadalo, v pátém a šestém století mu vládli Vizigóti, kteří ještě postavili baziliku. Nicméně s příchodem Maurů město víceméně zaniklo.
V současné době jsou vykopávky města přístupné veřejnosti v rámci archeologického parku, který je od roku 1931 národním monumentem.
Znak provincie je sestává ze štítu rozděleného do 4 polí a na jeho horní hraně je umístěné koruny.
Zajímavostí je, že v tomto znaku je leónský znak se zlatým polem a s červeným lvem místo purpurového. Kniha práv Cuency (4. pole) je podle některých popisů otevřená. Schválen byl dekretem č. 2872/1975 ze 31. října (BOE č. 269, ze 10-XI-75), po usnesení pléna provinční deputace (tj. zastupitelstva) na zasedání 20. září 1975.
Vzhledem ke své lokalizaci mezi Madridem a středomořským pobřeží vede přes provincii několik dálnic (především ve směru západ-východ) a od roku 2010 i vysokorychlostní železniční trať AVE Madrid-Cuenca-Valencie a Cuenca-Albacete-Alicante.