Prorostlík nejtenčí

V tomto článku se tématu Prorostlík nejtenčí budeme věnovat z různých přístupů a perspektiv. V průběhu historie byl Prorostlík nejtenčí předmětem studia a analýzy odborníků z různých oborů, což nám umožnilo pochopit jeho význam a dopad na společnost. Od svých počátků až do současnosti hraje Prorostlík nejtenčí zásadní roli v lidském rozvoji, vyvolává debaty, úvahy a pokroky v různých oblastech poznání. Prostřednictvím tohoto článku se chceme ponořit do významu Prorostlík nejtenčí v každodenním životě, analyzovat jeho vliv v různých oblastech a jeho roli při vytváření individuální a kolektivní identity.

Jak číst taxoboxProrostlík nejtenčí
alternativní popis obrázku chybí
Prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodprorostlík (Bupleurum)
Binomické jméno
Bupleurum tenuissimum
L., 1753
Synonyma
  • Bupleurum columnae
  • Bupleurum pollichii
  • Bupluerum procumbens

[1]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum) je nenápadná, kriticky ohrožená planě rostoucí bylina, je jedním z pěti druhů rodu prorostlík které rostou v České republice.

Výskyt

Roste řídce v jižní Skandinávii, Dánsku, Německu a střední Evropě, souvislý areál má pouze v Panonii. Dále se vyskytuje na severozápadě Africe a druhotně v Jižní Americe.

Paří mezi obligátní halofyty, je vázán na zasolenou půdu kde nachází solončákový nebo slancový podkladní vrstvu. Vyrůstá na slaniscích nebo u vývěru minerálních pramenů. Pro svůj zdárný růst potřebuje narušené, vegetačně nezapojené území; za příhodných podmínek se tam stává dominantním druhem. Je vázán na nížinné oblasti, tvoří součást vegetace svazů Scorzonero-Juncion gerardii, Puccinellion limosae nebo Thero-Salicornion strictae.[2][3]

Ohrožení

Na území ČR se prorostlík nejtenčí vyskytuje velice vzácně, vyrůstá jen na dvou izolovaných stanovištích, v okolí Žatce v severozápadních Čechách a poblíž Čejče na jižní Moravě. Z mnoha historických lokalit vymizel, je jedním z nejvzácnějších druhů slanobytné flory v České republice. Příčinou jeho ústupu je poškozování jeho lokalit, meliorace a rozšiřování obdělaných zemědělských ploch. Je zařazen "Vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb." i "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin ČR z roku 2000" do kategorie kriticky ohrožených druhů.[2][4][5]

Popis

Jednoletá rostlina jejíž přímá nebo vystoupavá hladká lodyha, vyrůstající z tenkého kořene, dosahuje výšky 5 až 30 cm. Většinou se již u báze rozkladitě větví do několika obloukem vystoupavých větví. Spodní listy, vytvářející částečně růžici, mají krátký řapík, ostatní jsou přisedlé a lodyhu objímavé. Jsou podlouhlé, kopinaté až čárkovité, na konci špičaté, bývají dlouhé 10 až 70 mm, široké 2,5 až 5 mm a mají modravý nádech.

Drobné, oboupohlavné, žlutavé nebo načervenalé, téměř přisedlé květy jsou sdruženy do okolíčků (2 až 5 květů) které dále vytvářejí složené okolíky. Na konci lodyh na delších stopkách vyrůstají větší okolíky s 2 až 5 okolíčky, v úžlabí listů na kratičkých stopkách chudé okolíky sestavené jen z 1 až 3 okolíčků. Čárkovité listeny bývají delší než okolíčky. Okvětí je tvořeno pěti kališními a pěti dovnitř zahnutými korunními lístky. V květu je dále pět tyčinek s prašníky a dvě čnělky s bliznami. V dvoudílném semeníku je po jednom vajíčku v oddílu. V květu jsou žlázky s nektarem pro opylující hmyz. Rostliny vykvétají od července do září. Proti samoopylení se květy brání protandrií.

Plody, dozrávající od srpna do prosince, jsou téměř kulovité žebernaté dvounažky mezi žebry bradavčité (důležité poznávací znamení druhu). Obsahují dvě polokulovitá merikarpia (semena) hnědé až černé barvy. Prorostlík nejtenčí se rozmnožuje pouze semeny, která se do okolí šíří větrem, vodou i pomoci zvířat nebo lidí. Semena jsou dlouhá 1,8 a široká 0,9 mm a jedno váží 0,6 mg.[2][3][6][7][8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Prorostlík nejtenčí . Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 18.10.2004 . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Prorostlík nejtenčí . Natura Bohemica, Olomouc, rev. 25.10.2009 . Dostupné online. 
  3. ↑ a b Portál Informačního systému ochrany přírody: Prorostlík nejtenčí . ISOP, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha-Chodov . Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. . Ministerstvo životního prostředí ČR . Dostupné online. 
  5. ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky . Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. ISBN 80-86064-52-2. 
  6. ↑ SNOGERUP, Sven; SNOGERUP, Britt. Willdenowia 31 – 2001: Bupleurum L. (Umbelliferae) in Europe . Botanic Garden and Botanical Museum Berlin-Dahlem, Freie Universität Berlin, DE, rev. 2001 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-29. (anglicky) 
  7. ↑ NATURFOTO.cz: Prorostlík nejtenčí . Petr Soural, NATURFOTO.CZ . Dostupné online. 
  8. ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Prorostlík nejtenčí . Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 . S. 627. Dostupné online. 

Externí odkazy