Projekce (psychologie)

V moderním světě se Projekce (psychologie) stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Ať už svým dopadem na zdraví, ekonomiku, životní prostředí nebo kulturu, Projekce (psychologie) upoutal pozornost odborníků i občanů. Jak se přesouváme do 21. století, důležitost porozumění a řešení Projekce (psychologie) je stále naléhavější. Tento článek se snaží prozkoumat různé aspekty Projekce (psychologie), analyzovat jeho příčiny, důsledky a možná řešení. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu si klade za cíl osvětlit problém, který nejen ovlivňuje naše životy na individuální úrovni, ale má také rozsáhlé dopady na společnost jako celek.

Projekce je v psychologii jev popsaný Sigmundem Freudem coby obranný mechanismus ega spočívající v popírání nevědomých (pozitivních i negativních) impulzů a charakteristik u sebe sama a naopak připisování jich jiným.[1][2]

Před Freudem se tomto principu zmínil italský filosof Giambattista Vico na začátku 18. století.[3][4] V roce 1841 použil stejný princip Ludwig Feuerbach jako první osvícenecký myslitel při své systematické kritice církve.[5] Projekci coby lidskou tendenci chování okrajově zmiňují i některé náboženské texty jako Talmud[6] a Nový zákon[7].

Freud projekci popsal někdy po roce 1890 a využíval ji jako nedílnou součást psychoanalytické terapie. Později se přikláněl k tomu, že projekce v člověku nenastává svévolně a z ničeho, nýbrž je zveličována z vlastností, které u druhého člověka již existovaly, byť ne v takové míře.[8]

Projekce negativních vlastností v sobě zahrnuje svalování viny na druhé, dřív než bude subjekt obviněn sám – obrana ega preventivním útokem.[9]

Projekci lze částečně vystihnout lidovým rčením „Podle sebe soudím tebe.“ Za (pozitivní) projekci se dá považovat i obranný mechanismus spočívající v připisování vlastních pozitivních charakteristik jiným osobám[zdroj⁠?!]. Melanie Kleinová vidí projekci pozitivních vlastností na druhé jako proces, který vede k přílišnému idealizování jiného člověka v očích subjektu.[10]

Projekce je jeden z projevů hraniční poruchy osobnosti a je častý průvodní jev narcisismu.[11]

Příklady projekce

  • Obviňování oběti
  • Nevěra a následné podezřívání nevěry partnera[12]
  • Šikana spojená se špatnou výchovou v rodině útočníka
  • Projekce špatného svědomí a obecného pocitu viny[13]
  • Projekce naděje v bezvýchodné situaci[14]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Projection | Psychology Today. www.psychologytoday.com . . Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Sigmund Freud, Case Histories II (PFL 9) str. 132
  3. ↑ Harvey, Van A. (1997). Feuerbach and the interpretation of religion. Cambridge University Press. p. 4. ISBN 0521470498.
  4. ↑ Cotrupi, Caterina Nella (2000). Northrop Frye and the poetics of process. University of Toronto Press, Scholarly Publishing Division. pp. 21. ISBN 978-0802081414.
  5. ↑ Harvey, Van A. (1997). Feuerbach and the interpretation of religion. University of cambridge. p. 4. ISBN 978-0521586306.
  6. ↑ Babylonian Talmud. pp. Baba Metsiya 59b, Kiddushin 70a
  7. ↑ Matouš 7:3-5
  8. ↑ Sigmund Freud, On Psychopathology (PFL 10) str. 200–01.
  9. ↑ Hotchkiss, Sandy; foreword by Masterson, James F. Why Is It Always About You?: The Seven Deadly Sins of Narcissism (Free Press, 2003)
  10. ↑ Hanna Segal, Klein (1979) str. 118.
  11. ↑ Otto F. Kernberg, Borderline Conditions and Pathological Narcissism (London 1990) p. 56.
  12. ↑ Sigmund Freud, On Psychopathology (Middlesex 1987) p. 198.
  13. ↑ Franz, Marie-Louise von (September 1972). Patterns of Creativity Mirrored in Creation Myths (Seminar series). Spring Publications. ISBN 978-0-88214-106-0. found in: Gray, Richard M. (1996). Archetypal explorations: an integrative approach to human behavior. Routledge. p. 201. ISBN 978-0-415-12117-0.
  14. ↑ Patrick Casement, Further Learning from the Patient (1990) p. 122.