V tomto článku se budeme zabývat tématem Pozemní komunikace z různých úhlů pohledu, s cílem ponořit se do jeho důležitosti a relevance dnes. Pozemní komunikace je téma, které vyvolalo velký zájem v různých oblastech, protože jeho vliv zasahuje do mnoha oblastí společnosti. V tomto článku budeme analyzovat různé aspekty Pozemní komunikace a prozkoumáme jeho dopad na každodenní život, jeho vývoj v čase a možné budoucí důsledky. Kromě toho budeme zkoumat názory a úvahy odborníků v oboru a také zkušenosti lidí, kteří ve svém životě zblízka zažili vliv Pozemní komunikace. Stručně řečeno, tento článek si klade za cíl nabídnout hlubokou a úplnou vizi Pozemní komunikace, aby obohatil znalosti a porozumění tomuto vzrušujícímu tématu.
Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Může mít charakter stavby (prakticky vždy u dálnic a silnic, ve většině případů u místních komunikací), která je podle současné české právní úpravy samostatnou nemovitou věcí nezapisovanou do katastru nemovitostí, nebo se může jednat o pozemek či jeho část (typické u účelových komunikací).
V České republice se pozemní komunikace dělí na tyto kategorie:
Uvedené vymezení v zásadě nemá objektivní charakter, nýbrž slouží jako vodítko pro rozhodnutí silničního správního úřadu o zařazení konkrétní pozemní komunikace do některé z kategorií a také o tom, co vůbec pozemní komunikací je. Silnice, místní komunikace a účelová komunikace nejsou v terénu ani v běžně dostupných mapách od sebe zpravidla žádným dopravním značením rozlišeny, což v praxi působí problémy při určování práv a povinností, které z kategorie pozemní komunikace vyplývají.
Kolejové dráhy, ač jsou vedeny po zemi, do pojmu pozemních komunikací nespadají.
Zákon o ochraně přírody a krajiny zavádí ještě pojem stezky a pěšiny. Ty jsou, leží-li mimo zastavěné území obce, evidovány spolu s veřejně přístupnými účelovými komunikacemi podle tohoto zákona v zájmu zachování veřejné přístupnosti krajiny. Tato evidence není propojená s evidencí pozemních komunikací. Stezka nebo pěšina je zpravidla účelovou komunikací nebo místní komunikací IV. třídy, případně může být sporné, zda ji vůbec za pozemní komunikaci považovat. Z žádného označení v terénu ani z běžných map zpravidla status stezky nebo pěšiny poznat nelze.