Portheimka

Portheimka
Pohled na bývalé zahradní průčelí Portheimky
Základní informace
Sloh	baroko
Architekt	Kilián Ignác Dientzenhofer
Výstavba	18. století
Stavebník	Kilián Ignác Dientzenhofer
Další majitelé	Porgesové z Portheimu
Současný majitel	městská část Praha 5
Poloha
Adresa	Štefánikova č.p. 12, Praha 5, Česko Česko
Ulice	Matoušova
Souřadnice	50°4′25,92″ s. š., 14°24′14,47″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	40345/1-1388 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Portheimka nebo také Dienzenhoferův palác či Bukvojka je barokní letohrádek nacházející se v pražské čtvrti Smíchov. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[1] V současnosti je Portheimka využívána jako galerie městské části Praha 5. K letohrádku přísluší jen zčásti dochovaná zahrada Portheimka.

Část rozsáhlých pozemků vinic a zahrad, patřící do roku 1420 kartuszánskému klášteru, vlastnil po bělohorské bitvě Michna z Vacínova, po něm Michal Schofflera od něho je v roce smrti svého otce Kryštofa Dientzenhofera († 1722) zakoupil Kilián Ignác Dientzenhofer. Ten v jejich západní části při Plzeňské silnici v roce 1728 postavil pro sebe a svou rodinu letohrádek. Sochařskou výzdobu s pískovce na průčelí vytesal Antonín Braun: jsou to poprsí římských imperátorů (na atice) a dvojice alegorických ženských bust "Den" a "Noc". Dvě chybějící busty imperátorů (sňaté před bouráním jižního křídla letohradku) byly přeneseny do parku Klamovka. Ostatní originály byly v 70. letech přemístěny do Národní galerie v Praze a na fasádu umístěny jejich kopie).

Malířskou výzdobu vytvořil Václav Vavřinec Reiner roku 1729. Dochovala se z ní freska Bakchanálie v oválném poli klenby ústředního sálu a zbytky ornamentální dekorace kolem dveří, ostatní malby podlehly v roce 1872 požáru.^[2] Součástí letohrádku byla i barokní zahrada. Směrem k řece po obou stranách dnešních ulic V botanice a Zborovská s touto zahradou sousedila Slavatovská zahrada s letohrádkem, tehdy již v držení jezuitů, kterým Dientzenhofer v zahradě postavil pavilon.

Po Dienzenhoferově smrti v roce 1752 podle závěti letohrádek zdědila jeho manželka Anna a tři děti z prvního manželství. Ti vedli typické dědické spory, a proto smíchovský dům prodali paní Felicitě Nellové z Nellenberku, jejíž rodina vlastnila dva malostranské domy (U sedmi čertů a čp. 174/III ve Sněmovní ulici). Paní Nellová prodala v roce 1756 nebo 1758 smíchovský letohrádek Františku Leopoldu Buquoyovi. Hrabě Buquoy upravil zahradu v rokokovém stylu a vystavěl zde skleníky pro exotické rostliny, zejména módní oranžérie a fíkovny. Po deset let pak Buquoyka byla středem společenského života. V zimě se tu konaly taneční slavnosti a plesy, v létě slavnosti zahradní. Ale již syn Františka Leopolda opustil své smíchovské sídlo a pronajal je.^[3] Patrně koncem 18. století byla k letohrádku přistavěna dvě boční křídla v klasicistním slohu. Od roku 1804 stavba sloužila jako továrna na cikorku Ferdinanda Delorme (1755-1827)^[4], který ji vlastnil až do smrti, pak byla roku 1828 dědici ve veřejné dražbě prodána.^[5]

Další majitelé, bratři Moses Porges von Portheim (1782-1870) a Leopold Porges von Portheim (1785-1869) si dali roku 1830 na polovině zahrady postavit továrnu na výrobu kartounu. Velkou zkázu na letohrádku napáchal rozsáhlý požár v roce 1872. V souvislosti se stavbou kostela sv. Václava dále došlo k parcelaci další části zahrady a ke zboření jižního křídla letohrádku (v roce 1884).

Letohrádek byl zestátněn v roce 1945. V roce 1963 se zde usídlil Svaz českých výtvarných umělců a jeho galerie současného výtvarného umění byla na počest stavitele Portheimky nazvána "Galerie D“. Chátrající objekt v devadesátých letech převzala do své správy městská část Praha 5 a dala jej rekonstruovat pod vedením Tomáše Zetka. Pokračovala dramaturgie galerie současného umění, zejména knižních ilustrací. Vysílala odtud rozhlasová stanice Classic FM.

V současné době Portheimka patří městské části Praha 5. V roce 2016 proběhla výměna střešní krytiny, oprava historického krovu a obnova fasády. Galerii a reprezentační prostory v 1. patře mělo v letech 2017-2022 pronajato Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, které zde na základě koncesní smlouvy s Prahou 5 a ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze provozovalo expozici skla. Provoz musea skla byl na jaře 2022 ukončen. Od roku 2023 je prostor v režii městské části Praha 5 opět využíván k výstavní činnosti. U příležitosti znovuobnovení výstavní činnosti byla uspořádána rozsáhlá výstava nazvaná Dientzenhoferova Portheimka - barokní klenot Smíchova. V prvním patře letohrádku se autor a kurátor výstavy Pavel Fabini věnoval životu a díle Kiliána Ignáce Dientzenhofera.^[6] V přízemí pak výstava pokračovala historií objektu a osudy jeho majitelů až do konce 20. století. Výstavu shlédlo téměř 2000 návštěvníků, čímž se stala jednou z nejnavštěvovanějších výstav uspořádaných v Portheimce v posledních dvou desetiletích.^[7]

Od 30. ledna do 6. dubna 2025 se zde konala výstava soch Jaroslav Róna a jeho žáci.

Samostatným bočním vchodem je přístupná část bývalé "Galerie D", kterou městská část využívá pro pořádání krátkodobých výstav umělců, spjatých s Prahou 5. V přízemí objektu se nachází kavárna "Českavárna Portheimka".

• ASSMANN, Jan Nepomuk: Dientzenhoferův letohrádek na Smíchově, Portheimka (1.,2.,3). In: Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Roč 9, č. 9,10,11, 1999, s. 1-9.
• KREJČÍ, Marek: Smíchovská Portheimka. In: Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Roč. 5, č. 4, 1995, s. 13 - 16.
• LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 234 - 236.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Portheimka na Wikimedia Commons
• Seznam prací o letohrádku Portheimka v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Portheimka - Museum skla Archivováno 3. 7. 2018 na Wayback Machine.
• Portheimka - Galerie D
• Českavárna Porteimka