V tomto článku budeme analyzovat dopad Pondělí začíná v sobotu na moderní společnost. Pondělí začíná v sobotu je téma, které v posledních letech nabylo na významu a vyvolalo debaty a kontroverze v různých oblastech. V průběhu historie hrál Pondělí začíná v sobotu klíčovou roli ve vývoji lidstva a ovlivňoval politické, sociální, ekonomické a kulturní aspekty. Během tohoto článku prozkoumáme různé pohledy na Pondělí začíná v sobotu a budeme se zabývat jeho významem v současném kontextu a jeho potenciálem utvářet budoucnost. Kromě toho prozkoumáme etické a morální důsledky, které Pondělí začíná v sobotu představuje, a také jeho možné dlouhodobé důsledky.
Pondělí začíná v sobotu | |||
---|---|---|---|
Autor | Arkadij a Boris Strugačtí, Arkadij Strugackij a Boris Natanovič Strugackij | ||
Původní název | Понедельник начинается в субботу | ||
Země | Sovětský svaz | ||
Jazyk | ruština | ||
Žánr | vědecká fikce a fantasy | ||
Vydavatel | Detskaya Literatura | ||
Datum vydání | 1965 | ||
Předchozí a následující dílo | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pondělí začíná v sobotu (1965, Понедельник начинается в субботу) je satirická fantasy novela ruských sovětských spisovatelů bratrů Strugackých. Protože žánr fantasy v době vydání v Sovětském svazu formálně neexistoval, je novela zařazována do vědeckofantastické literatury.
Kniha vyšla v SSSR poprvé v roce 1965 a je považována za předělovou v sovětské sci-fi šedesátých let. Některé fráze z knihy zlidověly mezi ruskou inteligencí, nicméně kniha je velmi úzce vázána na sovětské reálie 60. a 70. let, proto se v současné době stává obtížněji srozumitelnou. Roku 1967 vydali autoři pokračování její pod názvem Pohádka o Trojce (Сказка о Тройке).
Kniha pojednává o osudu počítačového specialisty Saši Privalova, kterému dva z předních výzkumných a vývojových pracovníků učiní během jeho dovolené v severském městečku Solovec nabídku, která se neodmítá. Stává se tak nováčkem v podivuhodném světě přísně tajného výzkumného ústavu VÚČAKO (Výzkumný ústav čar a kouzel). V ruském originále se ústav jmenuje НИИЧАВО (Научно-исследовательский институт Чародейства и Волшебства, tj. NIIČAVO, což je slovní hříčka znamenající zhruba „kde nic, tu nic“ (v pozdějších českých překladech se objevuje též název VÚ BECNIC).
Kniha je satirickým zobrazením sovětského vědeckého prostředí, zejména poměrů v mnohočetných výzkumných ústavech. Je bohatě zabydlena celou řadou vědeckých pracovníků zosobňujících (místy i schematicky) nejčastěji se vyskytující typy vědců a administrativních pracovníků. Dění čtenář sleduje očima „nového člověka zvenčí“ Alexandra Privalova, který zde zažívá situace humorné i nebezpečné, kouzelné i obyčejné.
Postavy knihy jsou vědci s kouzelnými vlastnostmi, kouzelníci s vědeckými ambicemi; kouzelné předměty jsou věcmi s vědecky neprozkoumanými vlastnostmi. Arkadij a Boris Strugačtí si neodpustili lehké moralizování, které je vtipně podané: pracovníkům zanedbávajícím své povinnosti zarůstají uši chlupy, bytost s chtěním bez hranic – umělý otesánek je nedomyšlený experiment s možností zničit vesmír či minimálně pokrást hodinky všem přihlížejícím. Kniha je čtivá a pohádkové motivy nahlížené ze strany vědy jsou velmi vtipné. Autoři zde ukázali svoji hravou a optimistickou stránku (v protikladu k vážným románům jako je například Piknik u cesty).