Polarizační mikroskop

V tomto článku prozkoumáme význam Polarizační mikroskop v moderní společnosti. Polarizační mikroskop je téma, které vyvolalo velký zájem v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. V průběhu historie hrál Polarizační mikroskop klíčovou roli ve způsobu, jakým lidé komunikují mezi sebou navzájem a se světem kolem nich. V tomto smyslu je Polarizační mikroskop nejen tématem akademického zájmu, ale má také praktické důsledky v každodenním životě. Prostřednictvím podrobné analýzy Polarizační mikroskop budeme schopni lépe porozumět jeho vlivu na naši společnost a vývoj lidstva.

Polarizační mikroskop je optický mikroskop využívající polarizované světlo, jež se řídí Biotovými zákony. Postup byl vynalezen v první polovině 19. století a vynález je spojen se jmény Davida Brewstera a Henryho Foxe Talbota. V dnešní době má uplatnění především v mineralogii, biologické aplikace po zavedení elektronové mikroskopie ztratily na významu. Vedle ultramikroskopu bylo použití polarizačního mikroskopu základem tzv. submikroskopické morfologie protoplasmy.

Princip

Krystaly cholesterolu v polarizačním mikroskopu.

Vektor elektrické intenzity nepolarizovaného světla, jakožto elektromagnetického vlnění, kmitá kolmo na směr šíření, ale ve všech směrech. Běžný světelný mikroskop takové světlo propustí na preparát. U polarizačního mikroskopu jsou do cesty světlu postaveny dva zkřížené polarizační filtry spolu s kompenzační destičkou. Po průchodu prvním polarizačním filtrem, polarizátorem, umístěným pod preparátem se ze světla vybere pouze ta část světla, jejíž vektor elektrické intenzity kmitá pouze v jednom směru a zbytek je pohlcen. Světlo projde preparátem do druhého polarizačního filtru, analyzátoru, kde je opět při jeho správné orientaci zachyceno pouze světlo polarizované v daném směru. [1]

Pokud bychom takto pozorovali látky jednolomné (např. voda), viděli bychom pouze tmavé pole. Látky dvojlomné (např. krystaly) ale polarizované světlo rozdělí na dva paprsky - řádný a mimořádný. Ty jsou oproti sobě fázově posunuté. Po průchodu analyzátorem dochází k interferenci (skládání) těchto dvou paprsků do stejné roviny kmitu a obraz objektu se nám pak jeví jako světlý na tmavém pozadí (respektive při použití bílého - tedy složeného světla - barevný na tmavém pozadí). [2]

Použití

V biologii se používá v případech, kdy je potřeba vyloučit chyby vzniklé dvojlomem, při některých cytofotometrických experimentech či v patologii.

Ve forenzní chemii se polarizační mikroskop používá k podrobnějšímu zkoumání, především vláken a vlasů.[3]

Dá se použít i jako doplňková metoda k měření dvojlomu krystalických látek a jejich identifikaci.[2]

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.olympusmicro.com . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-13. 
  2. ↑ a b Archivovaná kopie. www.vscht.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-18. 
  3. ↑ http://ksicht.natur.cuni.cz/serialy/detektivni-chemie/2 Seriál o detektivní chemii v brožuře KSICHTu

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.