V tomto článku podrobně prozkoumáme téma Plejtvákovec šedý s cílem poskytnout našim čtenářům komplexní pohled na tento relevantní aspekt v dnešní společnosti. Budeme se zabývat různými aspekty, od jeho původu a vývoje až po jeho důsledky v každodenním životě, abychom nabídli komplexní pohled, který nám umožní pochopit jeho důležitost a dopad v různých oblastech. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se snažíme poskytnout obohacující pohled, který přispívá ke znalostem a úvahám o Plejtvákovec šedý, a zveme diváky, aby se hlouběji ponořili do tématu, které je dnes velmi důležité.
![]() | |
---|---|
![]() Plejtvákovec šedý (ilustrace z roku 1987) | |
![]() Porovnání velikosti plejtvákovce šedého s člověkem | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
Infrařád | kytovci (Cetacea) |
Malořád | kosticovci (Mysticeti) |
Čeleď | plejtvákovcovití (Eschrichtidae) |
Rod | plejtvákovec (Eschrichtius) |
Binomické jméno | |
Eschrichtius robustus Lilljeborg; 1861 | |
![]() Areál rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus), též velryba šedá nebo plejtvák šedý, je středně velký kytovec z podřádu kosticovců a jediný zástupce čeledi plejtvákovcovitých.
Dosahuje délky 12-15 metrů, přičemž zaznamenané maximum je 15,5 metru. Hmotnost se pohybuje v průměru mezi 25 a 28 tunami, maximum je 40 tun.[2] Samice bývají obvykle mírně větší než samci. Dožívá se 50-70 let. Zbarvení je šedočerné až šedohnědé s velkým množstvím světlých skvrn, což jsou stopy po kožních parazitech (korýši rodů Cryptolepas a Cyamus).
Žije v Tichém oceánu ve dvou oddělených populacích, jedna u břehů Severní Ameriky, druhá u břehu severovýchodní Asie. Populace u severovýchodní Asie je ovšem kriticky ohrožena a je pravděpodobné, že vyhyne. V posledních letech je pro ni novým ohrožením narušení životního prostoru těžbou ropy a zemního plynu projektem Sachalin-1. Celková velikost populace není známa, ale podle různých odhadů jde o několik desítek tisíc jedinců (zřejmě okolo 26 000, nicméně maximální neověřené odhady na základě zkoumání DNA hovoří až o 118 000).
Potravu plejtvákovců tvoří plankton, kril, různí mořští červi, malí krabi a hejna tvořící malé ryby. V menší míře se živí i vodními rostlinami. Potravu sbírá většinou při mělkém oceánském dně, málokdy se živí při hladině.
Jde o jediný druh kosticovců, který se páří a rodí mláďata v mělkých pobřežních vodách. Březost trvá 12-13,5 měsíce, nově narozené mládě je 3,5-5 metrů dlouhé.
V Atlantském oceánu byl plejtvákovec šedý loven už před naším letopočtem, od začátku 18. století se zde vyskytoval pouze ojediněle a začátkem 20. století zde byl již zcela vyhuben. Plejtvákovec šedý pluje každý rok 18 000 km: v Arktidě se živí, ale rozmnožují se na východě v Tichém oceánu u pobřeží Kalifornie a na západě u korejských břehů. Cesta, kterou podnikají skupiny o dvou až třech zvířatech, trvá kytovcům kolem tří měsíců.
Hlavním predátorem plejtvákovce šedého (kromě člověka) je kosatka dravá. Bylo zaznamenáno mnoho případů útoků kosatek na plejtvákovce, především na mláďata.[3][4] Kosatky většinou postupují tak, že se snaží oddělit mládě od samice (či stáda) a utopit ho tím, že se střídají při tlačení na jeho hřbet a zabraňují mu se nadechnout. Čelisti obvykle používají až když je oběť mrtvá.