Pilnická deklarace

V dnešním světě se Pilnická deklarace stal tématem rostoucího zájmu. Postupem času se význam Pilnická deklarace upevnil v různých oblastech, od osobního života lidí až po globální ekonomiku. Relevance Pilnická deklarace vedla k provádění výzkumu a rozvíjení debat na toto téma, aby bylo možné mu plně porozumět a učinit o něm informovaná rozhodnutí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Pilnická deklarace, od jeho původu až po jeho důsledky dnes, s cílem poskytnout komplexní vizi tohoto tématu, které má tak velký dopad na společnost.

Johann Heinrich Schmidt, Banket k zahájení Pilnické deklarace, uprostřed rakouský císař, saský kurfiřt a pruský král; olejomalba 1792
Sál Pilnické deklarace, stav k roku 2019

Pilnická deklarace byla prohlášením římskoněmeckého císaře Leopolda II. a pruského krále Fridricha Viléma II. Název je odvozen od místa vyhlášení, zámku Pillnitz, kde došlo 27. srpna 1791 k osobnímu setkání císaře Leopolda s pruským králem Fridrichem Vilémem. Přítomen byl též hostitel, saský kurfiřt Fridrich August III. Původně chtěli projednávat otázky vzájemných vztahů a postup vůči Osmanské říši, ale poté, co na tato jednání dorazila delegace francouzských emigrantů v čele s hrabětem d'Artois, se předmět jednání změnil na postup vůči změnám ve Francii.

Oba panovníci se shodli na nutnosti zachovat monarchii a požadovali bezpečnost pro krále a královnu, k vojenské intervenci proti revoluční Francii se mělo přistoupit jen pokud bude panovat jednomyslná shoda všech evropských velmocí. Byť se jednalo o velmi umírněnou formulaci, francouzské Národní shromáždění si deklaraci špatně vyložilo. Domnívali se, že se Leopold připravuje vyhlásit Francii válku, což vedlo k francouzské revoluční válce.

Současnost

Exteriér zámku, rezidence, pavilonů a park byly do roku 2019 kompletně rekonstruovány. Interiéry jsou zpřístupněny, Mramorový sál, kde proběhla společenská část jednání, je po průzkumu omítek a zajištění nástěnné malby dosud prázdný, čeká na svou obnovu.

Literatura

  • ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. 
  • UHLÍŘ, Dušan. Cesta toskánského prince za císařskou korunou. Historický obzor. 2011, roč. 22, čís. 7 a 8, s. 177. ISSN 1210-6097. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.