Pilišské vrchy

V tomto článku se chystáme prozkoumat dopad Pilišské vrchy na současnou společnost. Pilišské vrchy byl klíčovým bodem zájmu a debaty v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. V průběhu let se Pilišské vrchy ukázalo být tématem velkého významu a vlivu na životy lidí, které přináší výhody i výzvy pro společnost jako celek. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme, jak Pilišské vrchy formoval naše přesvědčení, hodnoty a činy a jak se jeho vliv rozšiřuje na různé aspekty moderního života. Kromě toho prozkoumáme různé pohledy a názory na Pilišské vrchy a zdůrazníme složitost a rozmanitost názorů na toto téma. Stručně řečeno, tento článek nabízí hluboký a vyčerpávající pohled na Pilišské vrchy, který se zabývá jeho důležitostí a dopadem na současnou realitu.

Pilišské vrchy
Pilis
Pohled z Pilišských vrchů od Nagy-Kevély
Pohled z Pilišských vrchů od Nagy-Kevély
Nejvyšší bod756 m n. m. (Pilis)
Rozloha254 km²
Nadřazená jednotkaZadunajské středohoří
Sousední
jednotky		Gerecse, Budínské vrchy, Vyšehradské vrchy
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
Pilišské vrchy v rámci Maďarska
Pilišské vrchy v rámci Maďarska
Map
Horninykras, dolomit
PovodíDunaj
Souřadnice47°43′55″ s. š., 18°55′7″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Poloha vrchů v rámci Zadunajského středohoří
Lesy Pilišských vrchů.
Vrchol Kis-Strázsa u Ostřihomi.

Pilišské vrchy (maďarsky Pilis hegység, česky a slovensky též Pleš[1]) je krasové a dolomitové pohoří v Maďarsku ležící Komárensko-ostřihomské župě a Pešťské župě. Má rozlohu 25 370 ha. Nejvyšším bodem je Pilis s výškou 756 m n. m.

Název

Název pochází ze slovanského pleš (slovenského pleš), což je i přímo doloženo zápisem z roku 1187 „silua…auque uulgo Ples nuncupatur“.[2] V maďarštině se používá jako přejímka. Název se z nejvyššího vrcholu postupně rozšířil na celé pohoří.

Geomorfologické členění

Pilišské vrchy jsou východní částí Zadunajského středohoří mezi Budapeští a Ostřihomi. Jsou odděleny od Vyšehradských vrchů (maďarsky Visegrádi-hegység) údolím potoka Szentléleki a sedlem Két-bükkfa-nyereg (sedlo Dvou buků). Z jihozápadní strany tvoří hranici přibližně železniční trať z Budapešti přes Dorog do Ostřihomi. Pohoří se táhne ve směru severozápad-jihovýchod v délce cca 20 km. U vesnice Pilisszántó je rozdělena sedlem Szántói-nyereg na dvě části.

Vyšehradské vrchy se často mylně přiřazují k Pilišským vrchům, přestože geologicky patří k Severomaďarskému středohoří. Přítomno je zde asi 400 jeskyní.

Vrcholky

Mezi větší vrcholky tohoto pohoří patří:

Západní okraj pohoří tvoří vrchol Kis-Strázsa-hegy, který je patrný z Dunaje a i ze slovenského území.

Vodstvo

Pohoří je vzhledem k vápencovému podloží relativně chudé na vodní toky.[4] S výjimkou již uvedených zde mnohé další netečou, nenachází se zde ani žádná jezera.

Geologie

Pohoří vzniklo přibližně před 225 miliony let[5] a tvoří jej hlavně již zmíněný vápenec a dolomit. Na některých místech vystupují skalní stěny na povrch a tvoří dobře rozpoznatelné prvky určitých lokalit, jako např. v Oszoly.[3] Známá je také Železná brána nebo Velbloudí skála[3][6] maďarsky Teve-szikla).

Obyvatelstvo

Vrcholky Pilišských vrchů jsou pokryty listnatým lesem. Nachází se zde ale i několik vesnic, např. Piliszentkerest (slovensky Mlynky), Pilisszántó, Csobánka nebo Kesztölc (slovensky Kostolec/Kestúc). Nejbližšími městy jsou na severozápadním okraji Ostřihom a na jihovýchodním potom Pomáz a Szentendre těsně před Budapeští.

Obyvatelstvo vesnic je národnostně smíšené, maďarsko-slovenské. Na jihovýchodním okraji bylo dlouhodobě (od tureckých výbojů) obyvatelstvo i slovanské-pravoslavné, resp. srbské, jak dokládají některé místní názvy.

Historie

Ve středověku byly hluboké lesy místního pohoří oblíbeným místem pro budínský dvůr jako místo pro lov zvěře.[5] Doloženo je to z vlády krále Matyáše Korvína.[7]

Žili zde také paulánští mniši. V pohoří se nachází pozůstatky a rozvaliny několika zaniklých klášterů.[8]

V minulosti byla část pohoří odlesněna a tak se na některých místech vyskytuje poměrně chudá náletová vegetace. Obyvatelstvo se dlouhodobě věnovalo právě těžbě dřeva, případně také těžbě uhlí. Na několika málo potocích stály i mlýny.

Od konce 19. století se začalar rozšiřovat turistika. Vznikly zde turistické stezky a řada restaurací a letovisek. Došlo také k pomaďarštění některých místních názvů, především vrcholů, které ještě na konci 19. století měly slovanskou podobu, např. Bielá skála, Drenek, Kovačina apod.[9]

Ochrana přírody

Pohoří je součástí národního parku Dunaj-Ipeľ (maďarsky Duna-Ipoly). Části území pohoří jsou evidovány jako striktní přírodní rezervace (maďarsky fokozottan védett területre), kam je vstup bez povolení zakázán.

Ekonomika

V pohoří se na několika místech těží vápenec (např. v Pilisszántó nebo severně od Kesztöce). Obhospodařovávány jsou místní lesy a značnou úlohu dnes hraje turistika. Na vrcholu Pilis je provozován paragliding. Navštěvované je také údolí potoka Dera a replika egerského hradu.[3]

Doprava

Do pohoří je možný přístup prostřednictvím příměstské sítě veřejné dopravy Budapešti; spoje víceméně gravitují k nádraží u Arpádova mostu.[10]

Jeskyně

Následuje seznam delších jeskyní v uvedeném pohoří:

Jeskyně, které se zde vyskytují, se do značné míry podobají těm v Budínských vrších.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pilišské vrchy na slovenské Wikipedii a Pilis (hegység) na maďarské Wikipedii.

  1. ↑ https://www.zsi.sk/tura-na-pilis/
  2. ↑ Pôvod a význam zemepisného mena Pilíš . pilis-slovak.hu . Dostupné online. (slovenština) 
  3. ↑ a b c d Pilis látnivalói, amiket bűn lenne kihagynod. Danukanyar.hu . . Dostupné online. (maďarsky) 
  4. ↑ KOCH, Antatól. A Szt.-Endre-Vissegradi és a Pilis hegység. : , 1871. S. 145. (maďarsky) 
  5. ↑ a b A Pilis és a Visegrádi-hegység zöld birodalmai. Danukanyar.hu . . Dostupné online. (maďarsky) 
  6. ↑ 4 mesebeli kis falu a Pilisben: festői hegyek között bújnak meg. Femina.hu . . Dostupné online. (maďarsky) 
  7. ↑ BEDFORD, Neal; FALLON, Steve. Lonely Planet Hungary (Country Guide). : Lonely Planet, 2006. Dostupné online. ISBN 978-174-104-223-8. Kapitola Danube Bend, s. 144. (anglicky) 
  8. ↑ Profil vesnice Mlynky na stránkách Slovenské kultury Maďarska (slovensky)
  9. ↑ KOCH, Antatól. A Szt.-Endre-Vissegradi és a Pilis hegység. : , 1871. S. 143. (maďarsky) 
  10. ↑ BEDFORD, Neal; FALLON, Steve. Lonely Planet Hungary (Country Guide). : Lonely Planet, 2006. Dostupné online. ISBN 978-174-104-223-8. Kapitola Budapest, s. 122. (anglicky) 

Externí odkazy